1/24
Video se připravuje ...
Slovenský kouč Pavel Hapal udílí pokyny Dávidu Hančkovi v zápase proti Česku v Lize národů • Reuters
Video se připravuje ...
Video se připravuje ...
Video se připravuje ...
Video se připravuje ...
Celým stadionem mohutně znělo: „Patrik Schick! Patrik Schick!“ Byla 81. minuta a český útočník střídal. Zvedl ruce nad hlavu, tleskal. A fanoušci jemu. Silný zážitek. To propojení jste doslova dýchali a Eden jím načichl. Aplaudovalo se a děkovalo za gól, kterým sestřelil Slováky. Pozitivní atmosféra v ochozech, která se protnula s týmem, v tu chvíli gradovala.
Už žádná negativa a posílání určitých aktérů „ven“, což bylo symbolem minulých let. Dokonce takovým, že reprezentanti měli raději venkovní zápasy. Nyní je to jiné. Přišla velká otočka, a hráči si jí všímají.
„Vnímali jsme, že fotbalová veřejnost není ráda, kam se český nároďák dostává. A nám se povedlo tuhle atmosféru překlopit. Podařilo se nám vzbudit zájem lidí okolo fotbalu,“ uvědomuje si Bořek Dočkal . Kapitán. Vůdce současného týmu.
Ale nejen on – celá kabina vzala příchod trenéra Jaroslava Šilhavého jako nový začátek. Jako možnost restartu; nechat za sebou minulé mizerné srazy a vydat se cestou, která může být úspěšnější. Pár rychlých změn stačilo na to, aby se nálada změnila. Začalo se uvnitř týmu, přeneslo na hřiště. A fanoušci teď reagují.
V jejich očích se zase objevila jiskra, která tu dlouho nebyla. Jiskra, díky níž se těší na příští zápas. Není to přehnané tvrzení: Česko má zase nároďák, kterému fandí.
Šilhavého výběr nalil do žil fanoušků nový optimismus a stihl to za pouhé čtyři zápasy. Získal si přízeň veřejnosti. I těch lidí, kteří postupně od národního týmu odvraceli zrak a pozornost.
Vzpomeňme ještě na nedávná vystoupení pod Karlem Jarolímem . Možná i vám bylo v podstatě jedno, jak národní mužstvo zahrálo, jaký výsledek vyválčilo. Třeba příprava v Rakousku? V Číně? Zájem byl pramalý. Kolem sebe jste slyšeli „je mi to fuk“. Pár let nazpátek se třeba slávističtí fanoušci vyžívali v hashtagu „tahle repre není moje“.
A tahle odezva se podepsala i na samotných hráčích. Oni nežijí v bublině, čtou a sledují, co si fanoušci myslí. Špatné naladění jste na většině z nich rozpoznali při osobních setkáních a rozhovorech. Ta extra motivace, která z nich vyzařuje nyní, tam prostě nebyla. To je holý fakt. A jestliže profesionál je nespokojený mimo hřiště, těžko přepne do jiného režimu, jakmile na něj vběhne. To jde těžko.
Už vůbec nepomáhalo tvrdohlavé utvrzování veřejnosti mnoha experty, že „současná reprezentace přece nemá hráče, aby byla lepší“. Že ať si zvykneme. Že se nebudeme bavit jako v nejslavnějším období Nedvědů, Kollerů či Poborských…
Ne, i tenhle tým má svoje kouzlo. Výborné fotbalisty a opěrné body, na kterých může stát. Jen bylo potřeba ho správně seštelovat, jasně narýsovat, jak musí v rámci možností hrát. Šilhavý tohle během zatraceně krátké doby dokázal. Organizace do defenzivy je brilantní, zformované řady při obranné činnosti jsou důkazem. Tým však nesmí ustrnout a stagnovat. Naopak je potřeba ho nadále postupně vylepšovat, jakože zlepšit musí více aspektů. Protože k dokonalosti má stále daleko.
A pokud využije současné nálady, tím lépe. Získat by mohl na svou stranu ještě víc fanoušků, aby v budoucnu například již nevyvstal problém s nezaplněnými stadiony.
V tomto směru budou důležitá vystoupení v kvalifikaci o EURO 2020. Stejně jako vnímání pozitiva kolem českého týmu si není těžké představit ani to, že s mizernými výsledky může tahle nálada zase rychle vyprchat. Český fanoušek je náročný, na to nezapomínejme. Zároveň ale umí zatleskat i po odbojované prohře.
Související články
