Po finále poháru zbyla pachuť. Oslava fotbalu se servírovala jinde
Měl to být svátek fotbalu, úchvatná bitva dvou nejlepších týmů v Česku, jenže i když se finále Poháru České pošty navzdory obavám dohrálo, zbyla po něm hořká pachuť.
Souboj Plzně a Sparty se totiž smrsknul na jediný poločas. Ten první neměl s oslavou fotbalu nic společného. Mnohem víc to byla připomínka, že fotbal v Česku je momentálně naruby.
Protestní mlčení fanoušků, zaskočení hráči, kteří se v hrobové atmosféře nedokázali dostat do tempa, čtvrthodina vulgárních urážek na adresu šéfa FAČR Miroslava Pelty a navrch předávání poháru za asistence desítek těžkooděnců a štěkotu policejních vlčáků.
Děsivé, smutné a zarážející. Fotbal dostal na frak. Vždyť chlácholit se tím, že se utkání dohrálo, je zarážející.
Kdo za to může? Pelta, který vzal boj s fotbalovými chuligány za špatný konec, a vydráždil všechny diváky na stadionech upjatou cenzurou toho, co smějí a nesmějí křičet.
FAČR, která den dopředu slibovala „do posledního místa vyprodaný“ Eden, aby pak generalita českého fotbalu sledovala, jak se stadion zaplnil v podstatě jen z poloviny.
A konečně samotní fanoušci, kteří se nechali omámit vlastní mocí a nesmyslně se stále dokola trumfují v tom, kdo posune boj proti Peltovi do ještě absurdnější roviny. Zaslepeně přitom zapomněli na to, proč na stadion přišli. Tedy aby se bavili fotbalem.
Ne, oslava fotbalu se včera odehrávala jinde. Třeba na Nou Campu nebo ve Wembley. Český fotbal prožil jen další večer, který nutí k zamyšlení. Peltu i fanoušky.
