Vydřená výhra nad Lotyši má větší cenu než kanonáda!
Po velkém mejdanu se tohle občas přihodí. Užijete si, jste králem večera. Jenže druhý den to přijde. Bolí hlava. Česko na mistrovství světa slavně sejmulo Rusko a až po nájezdech vydřelo body s Lotyšskem. Takže kocovina? Ne tak rychle, tohle byl trochu jiný případ.
V minulých letech se jedna věc stávala na šampionátu docela pravidelně, proti outsiderovi Česko často zkusilo režim víkendového cyklisty jedoucího z kopce. To znamená nepředřít se, nezpotit dres, sem tam do pedálů dupnout a ono se do cíle stejně dojede. Samo. Nebo dá gól Jágr...
Teď Vůjtkův soubor hrabal, snažil se být od první minuty hodně aktivní. Proto rychle vedl 2:0. Paradoxně ten samý důvod se dá hledat i za tím, proč o náskok přišel. Kvůli zbytečným faulům. Tři nedovolené zákroky v první třetině favorita sundaly ze sedla. Národní tým přestal být dominantní, soupeř dal tři góly a mohlo být zle.
Vyrovnání v poslední minutě ale ukázalo velkou vůli a charakter českého sboru, byť toho po velké páteční řeži s Rusy musel mít plné kecky. Pak bylo taky vidět, že brankáři na mistrovství neznají slavnou větu Lukáše Kašpara: „Při nájezdu má brankář vždycky místo mezi nohama. Jen ho trefit.“ Tohle by mohla být ještě velká zbraň.
Česko si dva body s Lotyšskem vydřelo, což je v tuto chvíli možná ještě důležitější, než kdyby po výhře nad Ruskem dalšího soupeře přejelo 7:0. Hlava je totiž dál nastavená na bojovný režim, ne na obvykle české, že si půjdeme strčit hokej do prázdné...
Mít na startu turnaje pět bodů je super výsledek. Navíc mám pocit, že spojení mladý tým + starý pán (Vůjtek) na lavičce do sebe výborně zapadá. Jsem zvědavý, co přijde dál.
