Bezstarostný Tomáš Hertl dospívá v mladého muže. Vousy, ale i hokejově
Pořád stejné, jenom se usměje a doma by ho chtěly mít patnáctileté holky, co ujíždějí na skupině Slza i babičky, které objíždějí každý víkend dechovky. Jakmile Tomáš Hertl roztáhne ústa od ucha k uchu, stále vypadá jako ten školák, jenž si doma zapomněl svačinu a vy byste mu klidně dali tu svoji. Jenže klame tělem. Vyspěl. Hokejově stoprocentně.
Ve své první sezoně v NHL zářil a všechno vlastně přicházelo samo. Stačil talent, nadšení a z Hertla se stal velký hit celé ligy. Jenže po brutálním faulu od Dustina Browna se nebe zatáhlo, mladý útočník musel dlouho léčit bolavé koleno. Jakoby najednou znejistěl. Rok číslo dva? To nebyl on. Elán zmizel pryč, úsměv spíš nahrazovala ustaraná tvář.
Sakra, jak z toho ven? Bezstarostnost nahradily pochybnosti.
Jenže Hertl nakonec všechny potíže zvládl, teď patří v San Jose znovu mezi opory. Sharks se chystají na finále Stanley Cupu a naskočí do něj i jeho přičiněním. Není to tak, že by se on jenom vezl.
Z bezstarostného junáka se stává mladý muž. Je to vidět i pod nosem, kde mu už začíná rašit něco, co připomíná vousy. Chlapského hokeje se už nebojí ani v NHL. Postaví se před branku, kde nakoupí dost ran. Strach? Ne, příště tam zaparkuje znovu, pak zase. Hodně se zlepšil ve hře dozadu, u mantinelů vypadá jistější, dovede držet výkonnostní linku bez velkých výkyvů.
Sám o sobě říká, že hlavně dělá černou práci, což sice není úplně pravda, ale spíš v tom hledejte obrovskou pokoru a nezkaženost. Nastupuje v řadě s hvězdami Thorntonem a Pavelskim. Přeci nebude vykládat, jak jim šéfuje! Ví, co si může dovolit, i proto to dotáhl takhle daleko. Na ledě si se zkušenějšími pardály padl do noty, jeho herní inteligence a smysl pro kombinaci pak vedle hvězd vyniknou ještě víc.
A nejlepší nakonec? Pořád není na vrcholu, český mladík má pořád kam růst. Třeba už na Světovém poháru ukáže nějakou svoji novou dimenzi. Nebo přijde už teď ve finále Stanley Cupu?
