Uběhnout poprvé maraton je super, bolí to, ale jedete na euforii. Dát ho podruhé je horší, protože si pamatujete útrapy z pokusu číslo jedna a navíc už při opakování nemáte ten elán. A v bodování NHL je to stejné. Skvěle se nachystáte, chytíte slinu a jste nahoře. Chcete podobný kousek zvládnout i příští rok? Ostatní na vás visí, dávají si pozor. Jestli chcete zůstat na špici, potřebujete předvést mnohem víc než při zázračném průlomu.
A já věřím, že David Pastrňák tuhle misi v budoucnu zvládnout může, 65 až 75 bodů rok co rok.
Proč? Třeba díky materiálu, který bruslí vedle něj. Kvalitní křídlo potřebuje super centra a toho v Bostonu má. Navíc ne jednoho, rovnou tři. Bergeron, Krejčí i Backes patří k elitě ve svém oboru. Oni, plus levé křídlo Marchand ho potáhnou nahoru. Kdyby nastupoval v Arizoně nebo mladém Edmontonu, nebyl bych si jistý. Ale u Bruins? Právě dostává ty nejlepší lekce do hokejového života.
Polemika: Pastrňák stabilně v TOP20 bodování? NE, tlak mu sebere svobodu - čtěte ZDE »
Pak je tady ještě jeden aspekt, možná nejdůležitější. Vždycky mi u Pastrňáka připadalo, že ho hokej hlavně baví, nedělá ho pro bankovní konto a slávu, ale pro ten pocit, když udělá kličku, ukradne puk, dobře vystřelí a může se po tom usmát. Až mu jednou Bruins nabídnou balík, neřekne si, že už má všechno a může makat méně, ani ho nesemele tlak, že za miliony je potřeba hrát ještě lépe. Zase si jen půjde zahrát hokej kvůli těm drobnostem a úsměvu.
Témata:
NHL, blog, bodování, polemika, sport, David Pastrňák, hokej, Pavel Ryšavý, David Krejčí, ANO, Patrice Bergeron, David Backes, Brad Marchand
