Vedl 2:0 na zápasy, čtvrtfinále rozjel Mountield podle svého velkého plánu s heslem „Chceme víc“. Jenže se překulilo pár dní a tým má problém. Padá mu výkon. Od průměru přes podprůměr ve dvou libereckých zápasech, až k velkému zmaru před domácím publikem. Bitva číslo 5? Ujasněme si nejdřív termíny, z pohledu libereckých Tygrů se takhle o zápase mluvit dá. Pro Hradec to bitva nebyla.
Konejšit se tím, že ve třetí třetině konečně Mountfield zapnul motory a dokázal na Liberec zabušit, by bylo jen lhaní do vlastní kapsy. V posledních třech zápasech se hraje výhradně podle tygřích not. A oni se zatáhli, oni bránili výsledek, proto byl Hradec najednou o tolik lepší než v prvních 40 minutách. Protože Liberec to soupeři dovolil.
A najednou začíná na hale ambiciózního klubu blikat výstražný maják: Bacha, ještě jednou se podobná věc přihodí a žádná možnost na reparát nebude. Konec, můžete rozpustit led a vyklidit šatnu. Mountfield prohrává na zápasy 2:3 a je na pokraji vyřazení.
Je až zarážející, že ve chvílích, kdy má hrát tým svůj nejlepší hokej, je tomu naopak. V prvních dvou třetinách čtvrtečního klání jste si při pohledu na Hradec říkali, že je léto, venku 30 stupňů a do sezony zbývá měsíc. Všechno pomalé, bez elánu, utahané, rozhárané, dlouhé. Jednoduše o ničem.
Takže jen čekání na konec a Liberec může začít tisknout lístky na semifinále? Právě, že vůbec. Stejně, jak jsem si byl jistý, že Tygři ještě Hradec pořádně proženou, pokud po prvních dvou zápasech srovnají hlavu, se může série zase překlopit.
Každé play off něco takového má. Velký příběh, povstání z bahna. Pořád je to reálné. Teď má před sebou tým, nadupaný velkými jmény, tu největší výzvu, o které mluvil Dominik Graňák. Ano, ten, který vyhrál extraligu, švédskou ligu a dvakrát KHL. Přichází zápas, který když ztratíte, je po všem. A ani úspěch neznamená žádnou obří euforii. Taky ten další musíte zmáknout. V téhle chvíli se jede na něco, co špatně definuje. Morál. Pokud nastavíte klima na režim, že za toho vousatého týpka, co sedí naproti vám, položíte duši, můžete otáčet série a dělat zázraky. Víc bojem a vůlí než hokejem.
Hradec je na hraně. Na hraně, kde se ukazují vítězné typy, které dovedou v klíčovou chvíli zvednout svůj výkon, přidat rychlostní stupeň, nepustit do hlavy myšlenku stylu, že ono to vlastně nemusí vyjít, tak je hlavní neudělat chybu, tedy se puk radši zahodí, protože někdo jiný určitě dá gól.
Přichází chvíle právě pro Graňáka, aby prodal svoje zkušenosti, pro Petra Koukala, Radka Smoleňáka, Rudolfa Červeného i Jaroslava Bednáře, který hraje svoje poslední play off v životě. V téhle sestavě se už nikdy pohromadě v Hradci nesejdou, tým postupně zestárl a tahle sezona má být vrcholem celého cyklu, od doby, co se sem klub přestěhoval z Českých Budějovic.
Takže? Buď se bude v Hradci slavit velký příběh, slavné povstání. A nebo se začne řešit velké rozčarování. Samozřejmě, že Liberec má sílu, není ostuda skončit na jeho pažbě. Ovšem tohle by si mohly říkat tak Olomouc s Pardubicemi. Mountfield chtěl víc. Před rokem byl v semifinále a mučil vítěznou Kometu. Konec v téhle fázi by byl krokem zpátky.
Témata:
extraliga, Hradec Králové, play off, Liberec, sport, mountfield hk, hokej, Generali play off Tipsport extraligy, Hokej na Heureka.cz
Související články
