Když si vzpomenete na momenty českého týmu z posledního mistrovství světa v Paříži, moc věcí vám v hlavě asi zůstat nemohlo. Ale jedna ano. Zlomený a příšerně zklamaný Tomáš Plekanec. Putoval sestavou, čtvrtfinále hrál ve čtvrtém útoku, neřekl to úplně jasně, ale naznačoval, že přišel čas, aby jezdili mladší hráči. Poslední jeho akce? Nejspíš. Když jeho jméno Josef Jandač přečetl na tiskové konferenci, muselo to zahučet v každém obýváku v Česku. Cože? On jede do Dánska?
Odehrál 94 zápasů v sezoně NHL, je mu 35 let, zažil stěhování z Montrealu do Toronta a tam hodně emoční chvíli, kdy série s Bostonem šla až do sedmého zápasu, jeho tým vedl po dvou třetinách 4:3 a pak padl. On nakonec patřil mezi nejlepší hráče Maple Leafs proti Bruins, gumoval hvězdy soupeře, rozehrál se do skvělé formy. A nic. Temno. Dál šel soupeř. Po tomhle zážitku je pro mě hodně velká věc, že sbalí hokejky a vyrazí do Dánska.
Ukázal, jak moc mu na českém hokeji záleží.
Úplně upřímně? Když se podíváte na výsledky, hru a chyby, které tým udělal na posledním turnaji před šampionátem, kde evropská špička nasadila svoje nejlepší kusy, Česko nebude patřit k týmům, o kterých se bude mluvit, že má tým na medaili.
Rezerv je hodně. Hlavně vzadu. A vepředu? Kdo ví, protože kvůli nemocem, šetření klíčových hráčů a kolikrát i vynucenému šíbování sestavou tým ani jednou nezahrál v ideálním složení, v jakém by se měl představit v Dánsku. Takže reálná síla se odhaduje hodně těžko. Něco jako, když máte pod plachtou auto. Podle obrysů tušíte, že má čtyři kola, drží pohromadě, vidíte obrysy, ale za kolik se dostane na stovku a jakou má barvu, nemáte páru.
A na tohle Plekanec řekl: „Ano, jedu.“ Ne si rozšířit medailovou sbírku, sáhnout si na zlato a užít si velkou pohodu. Naopak, on přijede zase makat, aby pomohl všechno postavit. Moc dobře musí vědět, že to taky nemusí klapnout. Kdyby řekl trenérům, že se už necítí, měl toho v Kanadě dost, nikdo ani nepípne, nezpochybňoval by jeho pohled.
Jandač k nominaci Plekance: Nechtěl zabírat místo mladším, tým ho ale potřebuje
Video se připravuje ...
Ale to, co udělal, je pro mě gesto chlapa. Gesto velkého chlapa, který se nebojí makat a dřít. A taky mu vůbec nezáleží na sobě, na nějakém komfortu a pohodě.
Velkou práci tady odvedl Jiří Fischer, ve Švédsku bylo cítit, že Česko ještě nějaké změny potřebuje. Musí posílit. Domluvit se s Plekancem, plus vyřešit s Vegas, že Tomáše Hyku nebudou držet v play off na tribuně v roli hráče „co kdyby náhodou“, je hodně slušný kousek.
Mistrovství světa začne v pátek. Co si přát? Za mě, aby Jandač už nepřipomínal primáře Sovu na velké vizitě a nemusel vysvětlovat, co a komu zase je. Těch zdravotních malérů bylo v přípravě docela dost. Dál je potřeba si přát, aby se trenérům podařilo sestavit smečku, která bude hladová, rychlá s chutí uspět.
Česko neodletí do Dánska s tím, že soupeři z něj dostanou zimnici na rozbruslení, jen ho uvidí. Tým má mladé hráče, divoké, kteří jsou třeba trochu nedisciplinovaní, na což Josef Jandač tak často upozorňuje, jenže o to víc jsou přímočařejší a chtějí dávat góly, vymýšlet neotřelé řešení, což reprezentaci při všech těch posledních turnajích a dokonalých šablonách chybělo. Klidně bych si v tomhle souboru dovedl představit i Filipa Zadinu, který prostě v sobě má dar dávat góly. A když nastupoval na turnaji v Pardubicích, po jeho akcích padaly góly. Ve Švédsku už čichnout nedostal.
Česko není favorit turnaje v Dánsku. Ani náhodou. Ale něco v sobě mít bude, kus tajemství rozhodně. Může od něj přijít jakýkoliv výsledek.
GALERIE | Podívejte se na českou nominaci na MS 2018
Témata:
Česko, reprezentace, blog, Dánsko, Tomáš Plekanec, mistrovství světa v hokeji, sport, hokej, Pavel Ryšavý, český národní tým, MS v hokeji 2018, Sport na Heureka.cz
Související články
