Vlastně je to léty prověřený způsob, jak i ze zatuchlé organizace vytvoříte špičku NHL. Přes drafty. Když volíte jako číslo jedna, máte kliku na generační talent a neuděláte chybu, že omylem takovou postavu vidíte v někom jiném, začne být postupně dobře. New York Isladners v dané disciplíně uspěli. Přesto se nezměnili ve stroj na výhry a lákavou destinaci. Teď navíc o svoji jedničku přišli úplně zadarmo. John Tavares zamával a odešel do Toronta. Jen tak.
Pohled Islanders: Bez komentáře.
Pohled Toronta: Paráda! Přitáhli jsme hvězdu, se kterou můžeme být o něco blíž Stanley Cupu.
Pohled Tavarese: Utrpení bylo dost. Zasloužím si lepší adresu.
Pohled fanoušků Islanders: Rozstříhejte všechno, co má něco společného s Tavaresem.
Pohled fanoušků Toronta: Co je vlastně za den? Slavíme!!!
Byla to velká divočina, která nakonec skončila tak, že Tavares poděkoval Islanders za nabídku a kývl na kontrakt Torontu, týmu, kterému fandil už jako malý kluk a v jehož peřinách usínal. Neskočil na nejvyšší nabídku, kterou mu předhodilo San Jose, takže nešel pouze za penězi (tím spíš, když na daních v Kanadě odloží z výplaty ještě vyšší částku než v Kalifornii).
Důvod, proč Islanders cítí hořkost, je, že si musí připadat jak kluk, kterému dá holky kopačky s vysvětlením: „Jsi hodný, ale je moje chyba, že to končí. V tobě to nebylo. Zasloužíš si lepší.“ Tavares je lakoval a natahoval na skřipec. S hvězdami jeho formátu se běžně uzavírají kontrakty rok dopředu. Jenže on nechtěl, plánoval, že se bude soustředit jenom na hokej. Přitom stačilo říct, že by rád vyzkoušel trh volných hráčů a klub mohl svoje eso vyměnit aspoň za balík draftů, případně mladé hokejisty, zkrátka za budoucnost.
Neudělal to. Místo toho podepsal 1. července v Torontu jako volný hráč. Islanders zbyl smutný pohled, vzpomínky, společné zážitky, fotky, prázdné místo v kabině. Možná i vztek.
Jenže pohled, že je Tavares padouch by byl moc jednoduchý. Na rozdíl od Kanea, Crosbyho nebo Ovečkina , ze kterých jejich nové kluby udělaly po draftu také svoje modly, měl jeden podstatný limit. Hrál za New York Islanders. Tým, u kterého za poslední dvě dekády spíš čekáte jmenování Dalajlámy hlavním trenérem, než že vyhraje Stanley Cup. Neměl dobré trenéry, brankáře, halu, neměl kliku na manažery, dělal hloupé trejdy, navíc lidem tenhle klub byl tak nějak fuk. Do toho pak v roce 2009 přišel jakýsi Tavares, ultra šikovný mladík.
A ten se jenom díval, jak Crosby válcuje celou NHL, jak Ovečkin drtí střelecké tabulky a jak Kane plní svými kouzly ligové sestřihy. Každý z nich postupně vyhrál Stanley Cup. První k sobě měl Malkina, druhá Bäckströma, třetí Toewse... A Tavares? Svoje Islanders, mizernou organizaci, která si s sebou táhla problémy. Že klub nevystoupal ke Stanley Cupu a navíc od Tavaresova příchodu vyhrál jedinou sérii play off, není jeho vina. Islanders byli slabí, chudí a neměli na to.
Čistě teoreticky, kdyby klub volil po výluce Crosbyho, tak si nemyslím, že by opěvovaný útočník teď měl na ruce tři prsteny za výhru ve Stanley Cupu. Nebyl by tam ani jeden. A nebo ano, protože mistr šílených obchodů Mike Milbury by ho stihl vyměnit za něco v hodnotě tří štanglí vysočiny. Ano, tohle je taky dlouhodobý problém Islanders. Lízali se z šílených rozhodnutí, kdy se prakticky zadarmo zbavili Roberta Luonga a pak roky hledali brankáře, nepoznali potenciál Zdena Cháry a pak hledali lídra, a naopak se absolutně netrefili s podpisem Alexeje Jašina, kterého vypláceli ještě dlouhé roky, co se na NHL díval jen doma v Rusku v televizi.
Po pár letech toho začnete mít plné zuby. Tavaresovo „ne“ se dá pochopit. Jen mohlo mít jiný rámec, mohl nechat svoji organizaci něco vydělat, aspoň trochu jí pomoci. Stačilo myšlenky o odchodu naznačit před poslední uzávěrkou přestupů. A třeba by i Tavares měl teď jméno na Stanley Cupu.
Toronto v něm dostalo velké eso. Ovšem nic se nemění na tom, že dál potřebují hlavně špičkového obránce. Tavares je skvělý hráč, velký bonus pro fanoušky a další ofenzivní zbraň. Pak taky i trochu otazník, jak se vytáhne v play off, protože od svého příchodu do ligy vyhrál jen jedinou sérii play off. Ale ano, beru argument, že vlastně je to plus, protože je to o jednu celou sérii víc než od Tavaresova nástupu do NHL vyhráli Maple Leafs.
Vážně, jeho příchod říká jinou podstatnou věc, Stanley Cup se v Torontu musí vyhrát brzy, protože pak tenhle talentovaný tým nebude možné udržet kvůli platovému stropu celý, nováčkovské smlouvy postupně vyprší.
Pro Lou Lamoriella, nového generálního manažera New York Islanders, je to hodně kyselý příběh. On pomohl postavit Toronto na nohy, přivedl brankáře, nastavil řád, nachystal budoucnost. A když už o něj nebyl na rozhodovací pozici zájem, odešel. Kyle Dubas, jeho nástupce, je vlastně jen někdo, kdo po starším bráchovi zdědil auto na dálkové ovládání, a dal do něj výkonnější baterky (Tavarese), které se před rokem ještě neprodávaly. Ovšem teď je vítěz.
Lamoriello tak začíná v Islanders dělat pořádek s partičkou několika talentovaných mladých hráčů, s novým brankářem Robinem Lehnerem, s úspěšným trenérem Barry Trotzem, ale bez Tavarese a jakékoliv náhrady za něj. Musí žehlit situaci, kterou před ním nadrobili jeho předchůdci. Nebyli důslední, věřili, že se s kapitánem nějak domluví. Vsadil bych se, že se ale taky Toronto odlákáním Tavarese postaralo o motivaci navíc: Postavit v New Yorku super tým, i když nejlepší hráč zmizel.
Témata:
NHL, blog, toronto, Tavares, sport, hokej, Toronto Maple Leafs, Pavel Ryšavý, New York Islanders, Hokej na Heureka.cz
