Vlastně se dá zapumpovat pěstí: kolem mládežnického hokeje se v Česku něco děje. Sláva! Sláva? Jak se to vezme. Ve čtvrtek se rozjela juniorská extraliga a postupně se rozběhnou všechny mládežnické soutěže. Bude to sezona bez ročníku 1999, který se na jaře jednoduše škrtnul. Sorry, chlapci, narodili jste se v blbý rok. Za výhru se budou dávat tři body, bez ohledu na výsledek začne prodloužení 3 na 3 o další bod. Experti věří, že experiment povede k evoluci, k vývoji.
Snaha s českým hokejem něco dělat je zřejmá. Jen mám občas pocit, že se tak děje ve stylu jedné dětské hry o tři vrabčí kroky dopředu, dva sloní zpátky, čtyři klokaní vpřed, jeden opičí dozadu. Proč? Řeknete „A“, vypustíte „B“, ale už se pouštíte do „C“ a možná to nakonec dopadne. Nebo taky ne...
Třeba ta tolik propíraná reforma mládežnických soutěží, sloučení dorostů a ubrání kategorie juniorů o rok dolů. Akademie, ty, které hokejový svaz zřídil, aby se staraly o výchovu hokejistů, byly proti. Nakonec se akce stejně odpálila. Pokud by zde bylo třeba šest týmů pod dozorem Českého hokeje typu Litoměřic, kde by ročníky 1999 dostaly možnost hrát 1. a 2. ligu, nebudil by krok tehdy takové emoce. Ale takhle? Nedodělek. A start na výjimku není řešení. Námitky, jak díky tříletému cyklu budou proti sobě hrát v juniorce dosud nevyvinutí kluci a dospělí chlapi, se smetly ze stolu jako drobky. Pssst, nebraňte pokroku!
Faktem je, že teď si můžeme říkat, jak je dobře. Vždyť Česko má Davida Pastrňáka , Jakuba Vránu, Filipa Hronka , Filipa Zadinu, Martina Nečase , Martina Kauta , Filipa Chytila ... Talent tady je, zadělalo se na dobré roky! Jenže druhý pohled vám řekne, že právě tohle je ta generační vlnovka. Párkrát to vyjde, párkrát ne. Někdy máte v ročníku super talentované borce, jindy nemáte. Dovolím si tvrdit, že tihle hráči by vyrostli ve výjimečné hokejisty i bez svazových projektů. Důvod? Talent, rodiče, trefa na dobré lidi kolem sebe, plus štěstí jako v případě Filipa Hronka, který byl v klubu nepotřebný a nebýt zásahů trenérů, kteří ho přesunuli do obrany, už hokej nehrál.
Přijdou zase horší roky. Přirozeně. Rozdíl oproti Švédsku a spol. spočívá v tom, že i když nemají zrovna na skladě mega talenty typu Dahlina, i jejich průměrný ročník by byl v českých podmínkách silně nadprůměrný.
Kdyby tady systém výchovy fungoval podle ideálního plánu, tak by se například neřešilo, že v dalších ročnících chybí ofenzivní obránci. Vychovávali by se, byť ne s předpokladem pro první kolo draftu. Jenže vidíte kráter. Zato Švédi je střílí jak kdysi Baťa cvičky. Vidíte hodně podobné návyky, které vycházejí z jednoho mustru. Stačí, když ve jméně zaslechnete „sson“, zbystříte. Protože Švéd.
Navenek může být česká mládež lesklá. Uvnitř má ale pořád svých problémů dost, bojujeme s vrozenou malostí a daří se ji ničit pomalu. Dám konkrétní příklad. Není třeba žádnou výjimkou, že máte hráče XY, o kterého mateřský klub nejeví valný zájem. „Aby šel hrát k nám? Jo, ale do juniorky. Na extraligu to není, první ligu mu nesežneme. Není zase tak extra, takových máme dost. Ale dělejte si s ním, co chcete.“ Takže rodič dělá. Nakonec mu sežene angažmá v týmu, kde by dostal ve druhé lize dospělých prostor, hrál by současně i v juniorce. Ať ukáže, na co má a jestli se dovede posunout. Vzkaz mateřského klubu? „Přeci nebude hrát proti nám v juniorech! Neexistuje! Tuhle soutěž hrát nebude vůbec. A nebo ano, ale proti nám nastupovat nesmí.“ Šmitec.
Rozvoj hráče především!
Ne, pořád najdete dost kompetentních lidí, kterým jde hlavně o tři body. A nebo čtyři i s nájezdy. Abychom se mohli plácat po ramenou, že jsme borci, kteří jdou za pohárem. Neměli by být třeba trenéři hodnoceni podle toho, kolik vychovají hráčů a připraví je pro velký hokej? Hnát se za poháry v dorosteneckých a juniorských soutěžích je nakonec o ničem. Nenajdete obyčejného fanouška, který by vám vyjmenoval posledních 5 šampionů extraligy juniorů. Nezáleží na tom. Zapomene se.
Je tady ještě jeden bubák. Ano, jsme Češi, ti několikanásobní mistři světa. Velká hokejová země, která vyhrála olympiádu v Naganu. Kdo jsou pro nás Němci? Jenom čajíček, i když na úrovni dospělých samozřejmě zadrčíte tu větu, jak se hokejový svět vyrovnává, každý umí bruslit a každý má video. Problém je, že nemá.
My ho nemáme. Nemyslím u dospělých. Němci mají výhodu v ekonomické síle. Když do hokeje perou peníze, tak na správná místa. Ty nejlepší kluby mají třeba vlastní videokouče i u mládežnických týmů. Ne proto, aby stříhali soupeře. Ale kvůli tomu, že mladým hokejistům hned předvedou jejich chyby, vysvětlí jim, kudy ano, kudy ne. Třeba i díky tomu se urychlí vývoj mladých hráčů, Němci tak přeskočí pár vývojových etap. Asi se nestane, že by nás běžně poráželi za pět let. Ale postupně se opravdu vyrovnají, pokud budou dál poctivě pracovat.
U nás nejedeme u mládeže linku, kterou by všichni respektovali a viděli v ní přínos. To je velký problém. Český hokej dělá hodně, jenže pořád je to málo. Porost v džungli taky neposekáte kosou.
Témata:
Česko, blog, junioři, mládež, mládežnické výběry, sport, hokej, Pavel Ryšavý, juniorská extraliga, Hokej na Heureka.cz
