V jedné věci je Sparta stejná jako na začátku sezony. Když ji drží brankář Matěj Machovský, roste. Věří si. Ale je příliš vidět, jak se svým klíčovým mužem v masce i padá. Jakmile pustí lacinější gól, začíná se šířit panika. Tak jako za stavu 3:1 v Hradci. Do té doby chytil dobrých šest puků, které měly skončit za jeho zády, možná víc. Že mu tam pak proklouzne brambora, stane se. Jen je na týmu vidět, jak si extra nevěří a gólmana nutně potřebuje.
Sparta se postupně posouvá v rychlosti, směrem dopředu ji přinášejí Lukáš Rousek a Kevin Klima. První na začátku sezony patřil mezi postradatelné, druhý je pořád poměrně čerstvou akvizicí. Jejich přínos je vidět docela jasně, díky dobrému pohybu má tým šanci se dostat do útočného pásma i jinak, než jenom, že někdo přejede červenou čáru, třískne do puku a ostatní se vyrazí srážet.
Pořád ještě ale není monstrem, ze kterého jde před play off strach. Nevyrostl ze Sparty někdo, z koho by se Třinec, Liberec, a nebo Plzeň začali klepat. Kometa už vůbec ne. Stále je zranitelná hlavně v křehké víře v sebe sama. V Hradci to bylo vidět s blížícím se koncem zápasu, výhru 3:2 jen horko těžko ubránila.
Taky je ale potřeba dodat, že má potenciál, kam růst. Jednak ho mají zmínění dravci Rousek s Klimou, kteří dodávají Spartě tolik potřebnou pestrost ve hře dopředu. Silných hráčů, kteří se perou před brankou a na mantinelu, měla v útoku od začátku ročníku dost. Problém spíš byl v tom, jak k nim puk dostat.
Dalším trumfem se nakonec může stát Roberts Bukarts. Pravda, zatím nastřílel stejný počet gólů jako Michal Popelka ze Zlína nebo chomutovský Petr Koblasa. Slovy? Pět. Přesto klub věřil, že lotyšský útočník není jen dobré jméno, ale pořád muž, který dovede překlopit zápas na jeho stranu. A víte co? Může být. Bukarts se v Hradci dostal do čtyř pozic, ze kterých by v minulé sezoně dal nejspíš dva góly. Tentokrát dal tyč, vystřelil do břicha brankáře a dvakrát vedle. Ano, nelepí mu to. Sebevědomí evidentně nikam neodcestovalo, není schovaný za bukem. Jde do šance, chce puk, jedna příležitost nevyjde, on vyžaduje další. Jeho trumfem může být Lukáš Pech, veterán, nakonec první centr, který ale pořád umí vymyslet tutovku. Jen je otázka, kolik dostanou času.
Sparta ho zase tak moc nemá. Jestli se chce zkusit ještě natlačit do šestky, potřebuje delší vítězné období. O chlup blíž jí navíc stále je vypadnutí z desítky, kdy na jedenáctý Zlín drží náskok šesti puntíků v tabulce. Možná, že už do reprezentační přestávky se rozhodne, jestli ji bude zajímat cesta vzhůru, nebo obrana pozic.
Není silná. Zatím. Ale pořád ještě může být. Musí ovšem i lépe zvládnout přestupovou uzávěrku, ne jako před rokem, kdy v panice nesmyslně brala hráče, kteří přinesli minimální užitek. Hlavně velké a těžké obránce by si měli v klubu zakázat. To snad ale už mají na nástěnce podtrhnuté fixem. Do konce ledna by se ještě hodil jeden rychlý útočník, ideálně centr, který okamžitě zapadne.
Témata:
extraliga, blog, Hradec Králové, Matěj Machovský, sport, sparta, mountfield hk, 40. kolo, hokej, Pavel Ryšavý, 2018/19, Lukáš Rousek, Kevin Klíma, Hokej na Heureka.cz
Související články
