Česko se musí naučit zase vítězit. Proto je úspěch se Švédy tak důležitý
Deset let zpátky byste nad výhrou Česka v Leksandu nad Švédy 3:1 mávli rukou. Jen Euro Hockey Tour, důležitostí výsledku jde o podnik někde na úrovní házení žabek do jezera. Pravda, to se nezměnilo. Jiné jsou ale pořádky ve světě. Ze Švédska se stala nadupaná hokejová fabrika. U nás celou tuhle dobu spíš přemýšlíme. Jít nahoru, doprava, doleva, nebo se snad vrátit zpátky? Vývoj šel dopředu o pidikrůčky, zatímco ve Skandinávii o kilometry.
Jasně, že nemá smysl po jedné výhře během s rukama nad hlavou kolem švédského velvyslanectví. Na druhou stranu, po úspěchu na mistrovství světa Česko porazilo Švédy i na úrovni evropských výběrů. Teď se nemusí tým utěšovat žádným: Hráli jsme dobře, ale. Ne. Porazil Švédy. Tečka.
Když před rokem Miloš Říha zahajoval svoji misi v Praze, prohrálo Česko první zápas. Ano, se Švédy. Tehdy jste viděli jiný příběh. Účastníci zápasu oceňovali dobrý výkon, stejně mluvil i trenér. Na prvním místě nebylo naštvání, že národní tým padl. Spíš vládla nálada, jak všechno skvěle fungovalo, hráči bojovali, snažili se a...jen tak mimochodem, prohráli. Jít ale touhle cestou dál, tak budete spokojeni, že jste se zúčastnili, plácli si soupeřem, zpotili dres. Až nakonec začnete na velké medailové zápasy koukat úplně stejně, jak se díváte na teď na filmy s Oldřichem Novým, pravěk.
Proto má takový smysl, aby Česko na Euro Hockey Tour vyhrávalo, zase se naučilo, že porazit Švédy, Finy a Rusy není svátek, ale jde o reálný scénář. Hlava dělá hodně. Pokud si věříte, že soupeře zlomíte, nepřijdete po ztraceném zápase s hrdou myšlenkou o statečné bojovnosti. Ale zavládne totální naštvání, nebo klidně o něco ostřejší výraz. A prakticky hned začnete přemýšlet, kudy příště lépe.
Proti Švédsku to byl první zápas sezony, jeden z mnoha. Ale taky ukázal naději, že Česko může hokejově vyspělejší zemi na evropské scéně mačkat, přehrávat, týrat ji pohybem a dobrým napadáním. Hodně pomohlo, že se do Evropy vrátili hokejisté, kteří tu typově scházeli. Divoký ranař Dmitrij Jaškin, Lukáš Sedlák, který je zvyklý z NHL řešit situace rychle v pohybu a hlavně se spolehlivě vracet. Když se díváte na Andreje Šustra, máte dojem, že snad dosáhne od jednoho mantinelu k druhému a navíc dobře několikrát vystoupil do švédské rozehrávky. Plus si přičtěte stále výjimečného Jana Kováře a další zavedená jména. Česko může mít na evropské scéně sílu. A to je cesta. Od pokory přes dodržování systému až k sebevědomí. Pak nepůjdete zápas odbojovat, ale vyhrát.
