Když mu nadhodíte, že patřil mezi nejlepší hokejisty české historie, usměje se pod svým tradičním knírem. A řekne něco ve stylu, že „asi něco uměl“. Vladimír Martinec, legendární útočník, trojnásobný mistr světa a čtyřnásobný vítěz Zlaté hokejky, včera oslavil 70. narozeniny.
Vždycky mě nejvíc bavilo poslouchat příběhy, jak se do velkého hokeje dostal. Horymír Sekera, který trénoval v Pardubicích mládež, obcházel v 60. letech rybníky a hledal talenty z ulice. Našel jich dost. Všiml si ale i jednoho mladého kluka, který hrál za áčko Lomnice nad Popelkou.
Když jsem se ho ptal, proč se šel dívat zrovna na zápas Lomnice, přiznal, že regulérní náhoda. Ale Vladimír Martinec ho uchvátil, hned ho chtěl. Za budoucí reprezentační eso cestovala do Krkonoš dodávka s použitými dresy a chrániči, taková byla tehdy jeho cena.
Geniální pravé křídlo v národním týmu získalo celkem třináct medailí na velkých akcích. Dost lidí by možná pochodovalo pak městem jako páv. On ne. Když ho někdo na ulici zastaví, bude se klidně půl hodiny bavit o hokeji s někým, koho v životě neviděl. Rád chodí na houby, prostě normální chlap, který si užívá důchod. Vím, že ho dřív děsně štvalo, že ho GM Zbyněk Kusý nedával v Pardubicích trénovat áčko, když vyhodil trenéra. Vždyť měl pět medailí z mistrovství světa jako asistent, dvakrát vyhrál ligu. Důvod, proč na něj od roku 2005 nedošlo? Kusý vždycky tvrdil, že se nechtěl dožít chvíle, kdy by musel vyhodit jeho.
Témata:
Pardubice, Vladimír Martinec, Krkonoše, Zbyněk Kusý, Zlatá hokejka, Horymír Sekera, Lomnice nad Popelkou, Géosciences Montpellier
Související články
