Můžete vymyslet tisíc formátů, nebo klidně pětkrát tolik. Ale hokejová exhibice bude vždycky jen hezky nasvícená a navoněná ovesná kaše. Když ji ochutnáte, pořád to bude jen kaše. Nic víc. Nikdy totiž nenaplníte základní věc, proč je hokej atraktivní sport, tedy že je rychlý a tvrdý, akční. Tady vždycky bude pomalý a nudný.
Pravda je, že hra tři na tři je asi jediné řešení, jak věc typu Utkání hvězd držet naživu. Pohled na pět ploužících se hokejistů, byť mají na zádech exkluzivní jména, totiž uspával pomalu stejně, jako sledovat buben pračky na programu „bavlna“.
V ostatních sportech má exhibice svoje místo. Třeba i takový fotbal v chůzi může být se všemi fintičkami, přehazovačkami a patičkami docela fajn. To samé tenis, který je zase tak extrémně rychlý, že mu zpomalení a údery pro legraci vůbec neublíží. Naopak.
Ale hokej? V pochodovém tempu, bez nasazení, bez obran, bez rychlosti a s chudáky gólmany, místo kterých můžete do akce klidně položit židli, to už není hokej.
Extraliga se kdysi tuhle taškařici pokoušela pravidelně plánovat taky. Jenže dojela na nezájem, lidi abyste na takovou akci pomalu nutili chodit násilím. Navíc i v NHL vidíte, jak se hráčům na takovou akci chce stále méně. Neznamená pro ně vůbec nic.
Ovečkin a spol. radši přijmou trest, vynechají jeden zápas NHL, pořádně si odpočinou, než aby vyrazili jezdit na dvojku do St. Louis. Na druhou stranu, majitelé se nebojí. Tohle není olympiáda, nikdo se jim nezraní. Takže není důvod nic rušit. Příště se unudíme na Floridě!