Pardubice mají šanci se pohnout a opustit politickou centrifugu
Kdyby se jelo podle plánů a rozvrhů, zastupitelé Pardubic se už hádali o novém majiteli akcií v hokejovém klubu. Možná by ho i během pár dní vybrali. Každopádně, nestalo se. I tuhle akci ovlivnila pandemie viru Covid-19. Zasedání se nekonalo. Další termín oficiálně znám není. Ovšem o prodeji (nebo spíš o přenechání) balíku akcií by se mělo jednat co nejdřív. Klub už párkrát pod dohledem radnice zkusil sebevraždu. Zatím vždycky přežil. To ale nemusí trvat věčně.
Lidové rčení říká, že byste „nikdy neměli prdět výš, než se nachází vaše zadnice“. Přesně tohle se ale v pardubickém hokejovém klubu poslední roky dělo. Krok jedna byl správný. Dynamo vlastnil Roman Šmidberský, došla mu šťáva i dobré nápady a nechtěl v hokeji utápět svoje miliony. Město odkupem jeho podílu klub zachránilo. Jenže nabylo dojmu, že si hokej zvládne řídit samo. A tak přicházely další kroky, které už nebyly správné. Zato personálním omylů, kopanců uvnitř organizace a nesmyslů spojených s pardubickým hokejem máte najednou vagon.
Hokej radnice využila skandálním způsobem před komunálními volbami jako svůj politický nástroj. Před víkendem, než se šly házet lístky do uren, vyšel 4. října 2018 na klubovém webu text, pod nímž je podepsaný tehdejší předseda představenstva a generální manažer Dušan Salfický. Pořád ho na internetu můžete najít. Mluví o tam o úspěšné stabilizaci klubu, ekonomickém úspěchu. Sezona skončila baráží a mínusem. Ta další těsným únikem ze sestupového pásma a dalším mankem. Ale podzim 2018 klub rozjel slušně, před volbami byla potřeba tuhle skutečnost voličům připomenout. Ten text nebyl náhodný. A je ostuda, že se sport v tu chvíli používal k masáži veřejnosti.
Tohle přesně je jeden z důvodů, proč by radnice neměla mít v klubu svoje lidi a mít v hokeji hlavní slovo. Škodí mu. Politici se neudrží a budou přemýšlet, jak z toho vykutáleně vytěžit body. A pokud se k moci dostane jiná parta? Tak ta zase klidně přes hokej může stírat ty první.
V tuto chvíli se tak konečně otevřela jediná rozumná cesta, svěřit sport ve městě někomu, kdo politiku nebude řešit, ale zajímat ho budou výsledky. Veřejnost si svým přímým vystupováním, dvoumilionovou injekcí do závěru sezony a nastavením řádu v tápající organizaci získal Petr Dědek. Vedle něj projevil zájem další podnikatel Vladimír Pitter. Teď nemá cenu do detailu řešit, jestli je lepší první varianta, nebo druhá. Oba jsou úplně jiní, což je pro výběr výhoda. U obou najdete plusy a stoprocentně i mínusy, když se zadíváte třeba z jiného úhlu než ostatní. Tak to prostě bývá, když sundáte snové brýle. V reálném světě nemají věci jen bílou, nebo černou barvu. V každé je vždycky aspoň malá příměs té druhé.
Jen oba zájemce o klub spojuje jedna zásadní věc. Nikdo je nenutil, aby se do soutěže o podíl v Dynamu pustili. Oba chtějí sami. Oba mají zájem do pardubického hokeje vložit svoje prostředky a jméno. To u podnikatelů rozhodně není málo. S tím samozřejmě i souvisí, že oba mohou kdykoliv stáhnout svoji nabídku, dát od akce ruce pryč, když ucítí, že vlastně nejsou vítaní.
Ano, to se taky může stát, protože politici se rozhádají často kvůli mnohem větším blbostem. Tedy, čím déle se bude vybírání spoluvlastníka klubu oddalovat, tím hůř pro Pardubice. Protože republiku teď čeká ekonomicky střídmější časy, sport na tom nebude zrovna fantasticky. Nemůžete si přát nic lepšího, než silného majitele, který klub sám chce a stojí o to, aby fungoval jako profesionální společnost. Tenhle zájem mají oba. Nejhorší věc by byla, pokud by oba nakonec zavrtěli hlavou, že akci balí. Prioritně bych neřešil, kdo z nich je lepší. Jestli Dědek, nebo Pitter. Ale aby aspoň jednoho město udrželo ve hře a domluvilo se s ním.
A když ne? Dál se musí počítat s úpadkem slavné značky. Pak se z Pardubic může stát takový Chuck Norris naruby. Tedy že by klidně dokázaly spadnout i ze soutěže, ze které by se třeba nesestupovalo.
