Sedm gólů od Švédska? Hledejte rozdíl, řešte chyby. Hlavně žádné zapomínání!
Ne, debakl české dvacítky se Švédskem 1:7 není zase tak velký šok. Celkově jde pouze o reálný obraz, který mezi oběma hokejovými zeměmi už nějakou dobu panuje. Rozdíl je propastný. Česko může obra samozřejmě sem tam zaskočit a porazit, když vyjdou dobré hvězdy a dost věcí do sebe zapadne. Ale pravidelně ho mučit? Ne. Ani teď, ani za rok a kdo ví kdy, ta chvíle přijde. Tohle je cena za mnohaletou půlnoc v rozvoji. Zásadní vždycky je, jak se umíte poučit z vlastních chyb. Proto i teď na mistrovství světa má smysl, jak k debaklu národní tým přistoupí.
Jsou vlastně jen dvě možnosti. Může přijít pozitivní linka, že se přeci s božskými Švédy půl zápasu dařilo držet krok, bruslit s nimi, napadat je a dostávat i pod tlak. Druhý směr? Není tak populární a tady se úplně nenosí. Tedy? Neřešit první vydařenou půlku a neděkovat si za ni. A hodit si do hlavy klíčovou otázku. Proč dobré věci, k sakru, trvaly JEN zhruba třicet minut? Jak zařídit, aby koncentrace povolila až cestou na hotel?
Schválně, jaký přístup vás asi posune dál? První je maximálně záruka, že nikoho nenaštvete. V tuhle chvíli sem patří i jedna legendární vánoční Pelíšková hláška. „Ale komu tím prospějete, co?“ Když ve sportu slyšíte, že špatný zápas je potřeba hlavně hodit hlavu, zapomenout a nehrabat se v něm, tak si můžete vsadit, že podobný výbuch může přijít brzy zase. Nemá samozřejmě smysl vymalovat hned svoje pokoje černou barvou a přemýšlet, zda se náhodou neodhlásit z turnaje. Spíš jde o to, že každý nezdar má svůj důvod. Pomůže, když ho odhalíte.
Na debakl se Švédskem je potřeba se dívat spíš kriticky. Protože velmi dobrá půlka zápasu může znamenat, že tým má naději favorita jednou na turnaji zaskočit. Pokud to nebude ve skupině, může se stát třeba ve čtvrtfinále, jen je potřeba na téhle myšlence pořád pracovat. Rozvíjet herní disciplínu, zlepšovat zápasovou psychiku. Trenéři i všichni členové týmu se nemohou ani náznakem utěšovat, jak sklenice s českou vodou byla v klání číslo jedna z půlky plná. Musí neustále pitvat otázku, kde je problém, že ji nikdo neuměl dolít a kdo to příště udělá, plus jak.
Být k sobě náročný je totiž základ. Vlastně jde o jedinou možnou cestu k úspěchu. Český tým není žádná parta beznadějných odpalíků. Asi nikdo z něj nebude aspirovat na individuální ceny v NHL, jenže určité možnosti má. To bylo jasně vidět, když létal, srážel se, hrnul se před branku. Můžete samozřejmě říct, že tohle všechno se proti Švédům dělo 30 minut proto, že byli delší dobu zavřeni v karanténě. Z části možná ano. Ale zarážející spíš je, jak se český soubor po pár blbých chybách složil a vypadl z role. Viděli jste u něj, jak najednou proti sobě má ty švédské polobohy. Sebevědomí strčil do záchodu a spláchl a s ním i zápasový plán.
