Máte střelce? Připravte mu náboje. Vrána na straně trenéra otevře hodinářství
Střelecký talent by se tady dal vážit v kilech. Jakub Vrána je speciální hráč, výjimečný hokejista s darem dávat góly. S tím vždy souvisí téma: jak potenciál využít naplno? Je vždycky poměrně jednoduché u podobných hráčů najít chyby. Mají dobrou střelu, vyvinutý instinkt pohybovat se ve správném prostoru, sebevědomí. Horší to bývá s mezihrou, s defenzivou, s houževnatým zápolením o puk. Přesto má velký smysl jim najít roli, ať se cítí v pohodě. Trefí se klidně z ničeho.
Pokud Vránu vyřadíte ze sestavy, vždycky si to v pohodě obhájíte. Když ho před dvěma roky škrtl ze zápasu Miloš Říha, s přehledem měl argumenty. Peter Laviolette ve Washingtonu je v této sezoně novinářům vypočítával taky. A obhájil by si to klidně i Filip Pešán, kdyby k podobnému kroku sáhl před zápasem se Švédskem.
Ovšem právě tenhle duel ukázal, proč je lepší Vránu mít, proč je lepší ho nechat, ať roztáhne křídla. Bez něj a jeho úvodní trefy by se velký comeback do zápasu nejspíš nekonal.
Není floutek, který by si chtěl jen dva týdny pařit Play Station na hotelu v Rize. Na šampionát přijel podruhé za sebou, znovu, když mu za mořem končí kontrakt. V NHL ho Washington vyměnil do Detroitu, stěhoval se, navíc ve specifické sezoně plné karantén a bublin si užil samotu. K tomu konec smlouvy? Devět z deseti hokejistů by vám řeklo, že pardon, ale teď ne. Vrána ale přiletěl.
Navíc dodal kouzelnou větu, že když jedete na mistrovství světa, tak přece proto, abyste ho vyhráli, ne? Nechce přelézt čtvrtfinále, chce vyhrát. Co byste chtěli víc? No tak ho tu práci přece necháte splnit, ať k velkým slovům i pomůže.
Jeho problém je, že prakticky celou kariéru v NHL strávil v klubu, kde nikdy jeho talent nemohl bouchnout naplno. Nikdy se v kariéře nedostal do fáze, kde je teď David Pastrňák. Když on někdy hazardní kličkou ztratí puk a jeho tým dostane gól, mávnete rukou. Víte, že pár dalších vám pak vyhraje. Vrána ne. Washington je říše cara Alexandra Ovečkina. Přeskočit ho v hierarchii, ať tým hrne všechno na vás? To se nikdy stát nemohlo. Ruský zabiják je rekordní střelec, budoucí člen Síně slávy. Vrána je jen střelec.
Nikdy nehrál tolik jako Ovečkin, ale svoji práci dělá dobře. Když si vezmete čas na ledě ve hře 5 na 5 a přepočítáte, kolik gólů by z něj vytěžil za 60 minut čistého času, v posledních dvou sezonách se Vrána dostal na čísla 1,55 a 1,68. Ovečkin? 1,65 a 1,31. S menším prostorem na ledě dělal český útočník, co mohl. V Detroitu by teď měl rozkvést, možná i do Pastrňákovy pozice.
S tím pak souvisí i jeho vnímání v národním týmu. Místo potřebuje v ofenzivní formaci, která dovede hrát na něj. Dejte mu puk do jízdy nebo ho najděte pro střelu z první. Takový hráč je specialista, cenný kus ve výběru. Snáz vždycky objevíte bojovníky, kteří mu pomohou s prací dozadu, byť v ní se taky už zlepšil. Jenže poctiváci vám nedovedou rozhodovat velké zápasy. A pokud ano, ne pravidelně. Vrána v sobě takový potenciál má.
Možná trenéry dráždí, že nemá nasazený věčný happy face a poznáte, když mu něco vadí. Sám o sobě říká, že je i tišší, nemluví tolik. Ale fakt je, že když dostane trenér Vránu na svoji stranu, může si pak klidně otevřít hodinářství s cenami pro nejlepšího muže zápasu.
