Noty pro finále extraligy: dva obři, střelci i trenéři proti sobě. Co sudí?

Třinecká éra od sezony 2017/2018 je unikátní. Čtyřikrát v pětiletce se dostali Oceláři do finále, to jedno prázdné okénko je tam dost možná jen kvůli tomu, že play off 2020 zrušil covid. Třikrát Třinec slavil zlato. Dá se brblat o defenzivě, couvání, klidně. Znáte lepší cestu? Tak je přeci smázněte! Nikdo lepší způsob, jak extraligu vyhrát, nenašel. Třinec je parta vítězů, která nemá mistrovské kocoviny. Cenné je vše proto, že nejde o žádnou vsetínskou éru. Oceláři mají velmi dobré hráče, ale ne partu lídrů reprezentace a nejlepší hráče Evropy. Dovedou postavit opravdu dobrý tým, který je dobře vedený.

Zato Sparta je soubor, který si v lize na sebe umí vytvořit suverénně největší tlak. Kdy jindy, když ne teď? Už musíme! Jeden rok, dva, deset... patnáct. Tak dlouho Sparta nevyhrála titul. Měnila trenéry, brankáře, hráče, manažery a pořád to samé. Teď už to vyjde, musí! Tentokrát přepálila start, kde měla ambice úplně všude. Liga mistrů, Spengler Cup, extraliga... Málem se parta rozpadla kvůli krizi, kdy prohrávala v posledních minutách. Mířila k ostudě. Marný scénář se otočil po Novém roce, vypadla z Ligy mistrů, zrušil se Spengler. Nádech, výdech a tým se šíleně nakopl, že projel a až na třetí místo základní části. A teď už musí, že... Kdy jindy by přeci měl vyhrát.

Buldok Václav Varaďa je unikátní. Můžete ho mít plné zuby, asi byste rychle našli 10 důvodů, proč vás šíleně štve. Má své mouchy, kdy vždycky musí být po jeho. Jenže stejně ho zbožňujete. Protože se vítězí. Čtyři finále a dva tituly nejsou zrovna málo. Máte pocit, že se usměje tak maximálně doma v koupelně (když nerozsvítí). Taky dopředu ohlásil konec v klubu, protože to vypadalo, že chce přerůst nastavená pravidla. Ukázal se jako muž bez kompromisů. Buď bude po jeho, nebo nebude vůbec. Sílu jeho i klubu ale vidíte v tom, že se znovu nadechl k titulové bitvě. Žádné, že kouč odchází, tak ať si vykládá, co chce. „Když chce křídla, ať je roztáhne i letí až k nebesům. Jen si musí dát pozor, aby neskončil jako Faethon,“ dostal nicméně ke své budoucnosti varování od bosse Jána Módera.

Znáte ty povídačky, že s Josefem Jandačem nejde nic vyhrát. Trénoval silné týmy, v extralize má tři bronzy, jedno stříbro, s reprezentací bez medaile. Kdybyste ho chtěli dráždit, tuhle bilanci mu předhodíte. Ve výsledku má za sebou třiapadesátiletý odborník velkou kariéru, kterou by mu většina kolegů (kromě Varadi) záviděla. Trénoval velké kluby, protože na to zkrátka má schopnosti i důležitou porci arogance, sebedůvěry. Je velký rozdíl stát na lavičce Olomouce, Boleslavi, Karlových Varů a Sparty. Navíc působil v KHL. Ne, sem se nedostanete jen pro dobré PR. Josef Jandač je jedním z nejvýraznějších trenérů poslední éry. Zlato? Slušelo by mu. A teď kudy za ním... Pikantní je, že v sezoně sám přiznal, že když se klub dostal do velké krize, málem svoji pozici položil. Kdyby? Kdyby nepřišel Miloslav Hořava. Dvě velké osobnosti spolu umí vyjít, nežárlí na sebe. To je taky síla současné Sparty. Tím pádem to nebude souboj dvou velkých trenérů, spíš tří.

Story Ondřeje Kacetla nejlépe vystihuje specifické sportovní zákony, proč nejde vše tak dobře změřit a spočítat. Na odpis v Pardubicích. Na odpis v Kometě. Do Třince přišel v minulé sezoně spíš z nouze, rozhodně ne jako hvězda a posila pro titulové bitvy. Jenže on je brankářem, který umí v Třinci chytat, což ne každý zvládne. Hvězdou se stal. Dovede se mentálně nastavit tak, že se vypořádá s 25 střelami za zápas, někdy jich je i méně. Věříte mu, že ze stavu 1:0 nebo 2:1 neudělá remízu. S ním v zádech vyhrajete. Jeden titul se už takhle povedl. Pokus číslo dva je tady. Usadil věhlasnějšího Marka Mazance na lavičku.

Ve Spartě se vždycky roztočí s gólmany show. Petr, nebo Pavel, v drtivé většině to s muži v masce dopadlo špatně. Co se povedlo Třinci, tedy najít si svého Hrubce, nebo Kacetla, se tady dlouho nedařilo. S nadsázkou se dá říct, že manželka Alexandera Saláka měla vedle Petra Tona největší vliv na skladbu kádru. Faktem je, že když je v páru s Matějem Machovským Július Hudáček, vypadá to mnohem lépe než se Salákem. Kdyby jeho paní nezatroubila odchod z klubu, Hudáček nedorazil. Možná by byl ve finále teď proti Třinci někdo jiný. Třeba Liberec? A řešilo by se, jestli Sparta umí trefit brankáře.

Další pikantní měření špičkových dovedností. Máte pocit, že už od chvíle, co v Železárnách planou ohně, válí v Třinci Martin Růžička. Někde ho najděte, nabijte mu na volej a jeďte se objímat. Přitom je tu „teprve“ od roku 2009. Občas na chvíli odešel do KHL, pak se vrátil. Všude nic moc, v Třinci dobře! Jednou mu tady postaví sochu, šestkrát se dostal přes 20 gólů, jednou šel i na 40. Občas sprdne všechny kolem, když nedostane nahrávku tak, jak potřebuje. Ale je klíčovou esencí třinecké vlády. Pořád, i v 36 letech. Přitom přicházel jako defenzivní útočník. Vidíte, co s vámi udělají Beskydy.

Filip Chlapík se stal hitem extraligy. Přišel po sedmi letech z Ameriky, kde si sice zahrál NHL, ale nevybudoval si pevnou pozici. V Ottawě sklouzl do pozice farma/hrana sestavy. Ve Spartě rozkvetl. V základní části nasázel 31 gólů, baví vás ale i jeho hokej. Dovede hrát rychle, má sebevědomí zkoušet divoké způsoby zakončení, klidně i pod tlakem strčí hokejku za nohu. Věří si. Ve 24 letech přichází do nejlepšího období kariéry.

Navíc finále nemusí být jen o nich. Hrňa, Nestrašil, Daňo, bratři Kovařčíkové, gólový třinecký ansámbl je bohatý. Soupeř může nabídnout Řepíka, Thorella, Horáka nebo Tomáška (pokud se uzdraví).

Taky je čeká pěkný boj. Sami se sebou, sami se svými pravidly a metrem. Problémem nejsou chyby a věci, které přehlédnete, to se stane všude na světě. Hokej je rychlá akce, pro oko kolikrát špatně vyhodnotitelná. Problém je, když se na jednu situaci dívají sudí celkem v klidu a najdou klidně tři způsoby, jak ji posoudit. Posloužit může třeba semifinálová série Sparty s Motorem. Když v Českých Budějovicích dostal trest do konce utkání Milan Gulaš za krosček do obličeje Davida Tomáška? V pořádku. Pevné rozhodnutí. V páté bitvě v Praze David Němeček takhle pracoval s hokejkou v obou rukou na Jindřichu Abdulovi a nic. Jen přihlížení. Maximálně jdou ven oba. Asi se natiskla nějaká nová pravidla... Takhle je to v play off často. Jednou ano, jednou ne, potřetí kouzlo. Třeba jako z hromadné bitky na začátku posledního zápasu Sparty s Budějovicemi. Jak z ní sudí vyčarovali přesilovku pro Motor a za rozdílového hráče v potyčce označili Davida Tomáška? Takové divy neumí ani David Copperfield.

Takhle bychom mohli vyjmenovávat dlouho. Na obou stranách najdete velké a silné chlapy, hráče pro hokejovou válku typu Davida Musila, Tomáše Marcinka (Třinec) nebo Miroslava Formana či Davida Němečka, Vladimíra Sobotku u soupeře. Nabité ofenzivní formace, silné defenzivní páry. Plné tribuny. Všechno má jednu jedinou vadu. Musíte přežít ještě necelý týden, aby všechno začalo. Bude to velké! Kolikrát pak velké série ale rozhodují hráči, od kterých to úplně nečekáte. Nakonec se mohou oslavovat třeba Aron Chmielewski nebo David Vitouch. Nikdy nevíte.

SESTŘIHY | Vzájemné zápasy finalistů v základní části