Docela snadno můžete české hokejisty z KHL strčit do pytle s rázným názorem. Tak třeba: „Měli zmizet. Za každou cenu to chtělo odejít z KHL. Vyplatit se miliony a třeba se dostat finančně na nulu? Jistě, měli to udělat, ať to stojí padesát milionů, klidně. Jsou to jenom peníze!“ Fajn. Jenže u každého podobně tvrdého soudu je lepší začínat u sebe.
Snadno se říká, že vše ruské smrdí a je potřeba dát od toho ruce pryč. Problém je, že se to hůř dělá. Jen málo lidí v Česku hledá benzinky, které neberou ropu z Ruska. Primárně jdete po ceně, kolem sebe slyšíte hudrání, jak litr naturalu stojí o deset korun víc.
Odhlásit ruský plyn? Víte, proč k tomu dosud nedošlo? Nejde o to, že bychom si doma nezatopili. To se přežije (do října). Jen by se zastavil průmysl, rozpadl by se řád, na který jsme si zvykli.

Hokejista, který dohrál sezonu v Rusku, protože se nechtěl vzdát vydělaných úspor, není o nic horší nebo lepší než běžný Evropan, který jezdí autem a chodí do práce. Je potřeba vnímat, že nejde o fakt, že vám nepřistanou na účtu miliony. Vy byste je naopak ze svého museli zaplatit, aby na vás nepadl trest z řádů IIHF, že když porušíte smlouvu, nesmíte osmnáct měsíců hrát hokej.
Lepší je se ptát, proč IIHF nevyškrtla Rusko ze svých struktur. Čeho se bojí? Hokejová federace tím mlčky podporuje kult KHL, i když zemi vyřadila z mezinárodních turnajů.
Hokejisté, kteří dojeli sezonu v Rusku, nejsou oběti. Jen chtějí normálně žít, stejně jako my ostatní. Viníkem všech problémů je Putinovo Rusko, obětí je Ukrajina a všichni její obyvatelé. Vyplatí se na to nezapomínat, než začneme hledat problémy jinde.