Hradec v Lize mistrů: Ty máš svaly, já mám systém a tým. Úspěch ho posune
Na jaře Hradec přebral pohár pro vítěze základní části extraligy. A dál? Dál nic. Z play off ho spláchla Boleslav. Mountfield nedokázal přepnout do play off režimu, nezlepšil se. Spíš byl horší, než jste u něj byli zvyklí. Ale co předvedl v Lize mistrů? Ano, umí nakopnout play off režim, což ukázal i proti Färjestadu, byť je na jména o něco slabší než na jaře. K tomu dělá celou sezonu na evropské scéně dobrou reklamu Česku. Ve výsledku může hodně pomoci i sobě.
Pojďte to vzít od konce. Víte, co je na Mounftieldu v Lize mistrů nejlepší? Nechce se měnit. Věří svému aktivnímu hokeji, chce hrát ofenzivně, soupeře porazit. A že má soupeř individuálně lepší hráče a větší jména? Fajn, ať si to užije. Ty máš svaly, já mám... Čáry? Ne, spíš rychlost a systém.
Vyřadit z play off Färjestad je velký úspěch, který by neměl zapadnout. Nejde o náhodu, když si uvědomíte, že Hradec ovládl skupinu s Frölundou a Eisbärenem Berlín. Za sebou nechal soupeře, kteří mají finančně úplně jiné možnosti a v osmifinále předvedl to samé. K soutěži přistupuje se vší vážností, naplno a chce vyhrát každý zápas. Na klubové úrovni dělá v Evropě mnohem lepší práci než Sparta s Třincem dohromady, oba vybouchli, Pražané si počínali vyloženě ostudně.
Ve výsledku ze svého nasazení v evropské soutěži může Hradec profitovat. Jeho hráčům chybí velké úspěchy v play off, občas z nich v sezoně máte pocit, že velké zápasy neumí zvládat. Ano, všechno v extralize vypadá hezky, Mountfield pravidelně své rivaly přehrává. Vypálí hodně střel, které často nejsou tak nebezpečné. Soupeři stačí mnohem méně, aby vyhrál a okradl ho.
Liga mistrů je záběr navíc, bere síly. Vyčerpává. Ale pokud v české nejvyšší soutěži postupuje do play off prakticky každý, kdo zvládne usadit branky do ledu? Je jedno, jestli skončíte pátí, nebo dvanáctí. Ve výsledku jste na tom stejně.
Hradec teď připomíná studenta, který se šprtá a bere doučování u pana profesora v Evropě. V extraligovém play off měl na soupisce dělostřelce Oksanena i kreativního démona Ščerbaka. Ani s nimi ale nedokázal porazit Mladou Boleslav. Bez nich by měl být slabší.
Ano, měl. A současně taky měl s Färjestadem vypadnout, když soupeř má zkušené hvězdy, zatímco Hradec lepil sestavu, když z 1. ligy vytáhl Moronga s Čápem, z juniorky Moravce, obyčejně by se do sestavy nevešel ani Piegl. Jenže nevypadl, postoupil. Tímhle hráči dostávají do krve, jak hrát zápasy o všechno a co vytáhnout proti soupeři, který je papírově lepší. A tým si taky buduje vítěznou kulturu, identitu, vlastní osu a hierarchii. Vždycky vás posilují hlavně výhry, protože každý úspěch plodí další dobré výsledky. Že byste se měli donekonečna učit z nezdarů je nesmysl.
Zásadní samozřejmě je, že se v aktuální fázi sezony může Hradec poprvé opravdu opřít o brankáře. Jedničkou se spíš měl stát Jan Růžička, protože Henri Kiviaho se ukazoval jako velmi spolehlivá dvojka. Jenže Fin vyskočil, je spolehlivý, drží. Ukazuje, že se o něj tým v klidu může opřít. A ne jeden zápas, ale několik utkání po sobě. Tímhle dodává partě před sebou sebevědomí, zklidní ji. Uděláte chybu? Jsem tam. Pohoda.
Pokud zvládne vyskočit do pozice stabilní jedničky, která nemá výpadky a udržet si ji? A ještě lépe, jestli tohle posune i Růžičku, tak, že na něj začne ještě tlačit? Z Hradce se stane mnohem nebezpečnější tým, než kterým byl před rokem. Možná skončí v extralize pátý, možná desátý. Ale díky tomu, co se naučil v Lize mistrů, by měl mít mnohem ostřejší zuby.
Navíc v Evropě jeho výuka pokračuje. Patrně se potká s Zugem. Jasně, s úřadujícím švýcarským mistrem by měl vypadnout. Ale neslyšeli jste to už? Minimálně dva zápasy si dá určitě. Pokud jste dokázali porazit Eisbären Berlín, Frölundu a Färjestad, můžete si věřit. Proč neutrápit i dalšího soupeře?
