Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Vladimír Růžička vyrazil na své první zahraniční angažmá v kariéře. Je mu 60 let, do ciziny nastoupil mnohem později, než se čekalo. Odpovídají tomu i kulisy. Nejedná se o klub v nejužší evropské špičce, ale jen o Slovan Bratislava, někdejšího obra slovenské extraligy, se kterým to vypadá aktuálně bledě. Růžičkovo angažmá bych ale rozhodně nebral tak, že by mělo rozhodnout, jestli se jedná ještě o dobrého trenéra, nebo ne.
Je mu 60 let, což není žádná chyba. To je prostě život. Tím pádem je dobré i respektovat, v jaké fázi kariéry se trenér nachází. Při vší úctě, nemůžete po něm chtít, aby určoval trendy, měnil svět a vedl hokejovou laboratoř, která je nejpracovitější na světě. To ostatně nechce New Jersey po Lindy Ruffovi, který je ještě o tři roky starší. Nevystupoval tak ani Vladimír Vůjtek, když se na konci kariéry dočkal štací u slovenské a české reprezentace.
Chci tím říct, že o trenérech, kterým je kolem šedesáti, je nesmysl tvrdit, jak si mají vzít papuče, sednout na křeslo a číst noviny, protože aplikaci do dotykového telefonu stejně nenainstalují. Jen je potřeba je umět správně využít.
Už angažmá v Hradci ukázalo, že éra, kdy za Růžičkou všichni jdou a on všechno převalí na sílu své osobnosti, charisma a trenérský cit, je pryč.
Stejně si ale dovedu představit, že se kouč, který dvakrát vyhrál mistrovství světa, může stát extrémně cenným členem trenérského štábu.
Od lidí, kteří s ním poslední dobou spolupracovali, zní, že se nejedná o ješitného chlapa, který odmítá vše nové a jen neustále opakuje, že hokej je dávno vymyšlený a není potřeba se dál vyvíjet. Naopak, on by se asi i vyvíjel rád. Jen k tomu potřebujete vhodné prostředí i spolupracovníky.
Dovedu si představit, že kdyby měl kolem sebe mladé trenéry, případně jinak smýšlející, kteří na sobě hodně pracují a mají odlišný styl než Růžička, můžeme všichni obdivně krčit čelo. Pak přednosti legendárního kouče oceníte, vylezou ven. Stejně jako u Ruffa, který měl v minulé sezoně vedle sebe u Devils Andrewa Brunetta, padesátiletého odborníka, který patřil mezi nejžhavější zboží v NHL. Teď vzal práci hlavního kouče u Nashvillu.
Když klub nachystá silný realizační tým, Růžičku obklopí talentovanými trenéry, kteří mají ambice se stát hlavním koučem a pochopí hierarchii, šedesátiletý trenér vynikne. O taktiku, přípravu na soupeře, výběh hráčů se mohou starat jiní. Udělají špinavou práci, tu těžkou, ať Růžička může dělat okamžitá rozhodnutí. Benefit pro ně? Dostanou důležitou lekci, kterou vám nikdo jiný nedá.
Růžička měl vždycky výjimečné vidění hokeje, má zkušenosti s tisícovkami zápasů, kterými si prošel jako hráč i jako trenér. Neexistuje situace, kterou by si neprožil. Tohle je právě benefit, který se nenaučíte. Můžete o situacích číst, nechat si vyprávět, Růžička v nich byl. A nic není víc. Tím dovede obohatit lidi kolem sebe, posunout je, vychovat ještě lepší trenéry.
Nejedná se o objevení Ameriky, v Naganu měl Ivan Hlinka vedle sebe taky úplně odlišného Slavomíra Lenera. Jaroslav Holík u reprezentační dvacítky taky pracoval s Pavlem Hynkem nebo s Radimem Rulíkem.
A tohle je i směr Vladimíra Růžičky, jak pořád může být nejlepší. Asistenti mu nemohou dělat baviče a dobrou společnost. Potřebuje v nich mít silné partnery, kterým sám bude naslouchat, ucítí, že umí něco lépe, a nechá dost věcí na nich.
Proto angažmá ve Slovanu není žádné referendum o Růžičkovi. Má na velké angažmá? Má, když od něj nebudete čekat to samé, co jste požadovali v roce 2005. Nemá, když po něm budete chtít řídit úplně všechno jako kdysi. Je to jednoduché.
Témata:
extraliga, slovensko, blog, trenér, komentář, Vladimír Růžička, sport, referendum, hokej, Pavel Ryšavý, HC Slovan Bratislava, hokejové blogy, Sport na Heureka.cz
Související články
