KOMENTÁŘ PHILIPPA LAHMA | Miloval jsem být na hřišti se spoluhráči. Mí bývalí trenéři Carlo Ancelotti, Pep Guardiola, Jupp Heynckes a Felix Magath byli všichni jako fotbalisté mistry světa nebo vítězi evropských pohárů. Jako praktici vědí, jak pracovat s šatnou. Rozpoznají, se kterými hráči přijdou triumfy. Využívají přirozenou hierarchii týmu. Hráči vycítí, když jejich trenérům tenhle instinkt chybí. Jako svého kouče bych si dovedl představit i Xabiho Alonsa, jenž převzal Leverkusen. Zná totiž fotbal skrz naskrz. Tři léta hrál za Bayern a v roce 2017 jsme spolu ukončili kariéru, opět s trofejí v rukách. To, že je teď trenérem, mě nepřekvapuje. Směřoval k tomu již v posledních letech své hráčské kariéry. Má rozhodující předpoklady stát se velikánem i na lavičce.
Proč? Protože vyhrál všechno: Ligu mistrů s Liverpoolem a Realem Madrid, mistrovství světa a dvakrát mistrovství Evropy se Španělskem a byl také německým a španělským mistrem. Už jako hráč byl chytrý, dalo se s ním skvěle mluvit a uměl převzít odpovědnost za celý tým. Celou dekádu definoval pozici defenzivního záložníka. Když byl na hřišti, defenziva soupeři neotvírala žádné prostory, vždy si byl vědom rizika ztráty míče. Ve svých mužstvech byl zárukou stability, řádu a bezpečí.
Jeho výhodou je, že se prosadil ve třech nejsilnějších ligách světa: Premier League, bundeslize i La Lize. Jako s lídrem s ním počítali nejlepší trenéři: Guardiola, Ancelotti, José Mourinho, Rafael Benítez, Vicente del Bosque. Jakým byl na hřišti stratégem, poznáte podle toho, že měl ve špičkových klubech své místo i v době, kdy se hra stala dynamičtější a soupeři rychlejšími.
Hraní fotbalu definovalo jeho život od pěti do pětatřiceti let. Je samozřejmé, že tyto intenzivní zážitky pomáhají při pozdějším vedení fotbalistů. V Anglii, Itálii a Francii je běžným pravidlem, že trenéři špičkových klubů bývali profesionálové v první nebo druhé lize. Ve Španělsku trénují všechny tři velké kluby bývalí reprezentanti. Na druhou stranu v bundeslize je to jiné, zvláštní. Xabi Alonso je se svou sbírkou trofejí výjimkou. Niko Kovač z Wolfsburgu je jediným z jeho konkurentů, který vyhrál ligový titul jako hráč. Oliver Glasner (Frankfurt) a Urs Fischer (Union Berlín) byli vítězi poháru v Rakousku a Švýcarsku, André Breitenreiter (Hoffenheim) s druholigovým klubem v Německu.
Na trenéry bez pozoruhodné kariéry se tam lidé spoléhají léta. Někteří z nich hráli sedmou či nižší ligu, je jim pětatřicet nebo méně. Ale mají velmi dobré vzdělání. Odpovídá to slovům Ralfa Rangnicka, který kdysi řekl, že fotbalisté a trenéři jsou dvě různé profese. Já si ale myslím, že tento přístup je špatný. Fotbalista světové úrovně se samozřejmě nestává automaticky dobrým trenérem, existuje pro to řada důkazů. A samozřejmě znám Arriga Sacchiho, který hrál jen jako amatér – a vymyslel bránění orientované na míč. Tato výjimka však neznamená, že teorie může nahradit praxi. Starého psa novým kouskům nenaučíš. To znamená: nejdřív praxe, pak teorie. Teorii můžete dohnat.
V žádném případě se nedá říct, že by bundesliga byla úspěšná. I když je v Německu mnoho velkých klubů a měst, nahoře vždy v posledních deseti letech skončil Bayern. Kromě něj německé týmy v mezinárodních soutěžích téměř vždy ani zdaleka nedosahují svého potenciálu. Kde jsou bývalí němečtí fotbalisté, kteří se chtějí naučit trenéřinu? Bez nich jsou pro německý fotbal ztraceny obrovské znalosti a zkušenosti. Třeba co musí hráč udělat, aby ukradl míč soupeři nebo aby přes něj přešel. Kdy v souboji vystoupit nebo odcouvat, jak se otočit, kam běžet a všechny další detaily, které jsou důležité. A také znalost, jak dát dohromady skvělé týmy. Alex Ferguson má pravdu: je to umělecké dílo.
Xabi Alonso byl na hřišti vždy spolehlivý. Proto mu věřím, že ke své druhé kariéře ve fotbale přistoupí správně. Trenér musí mít možnost zkoušet, experimentovat, aby našel svůj styl. Mnoho bývalých profesionálů přitom přehlíží, že pokud se chtějí naučit novému řemeslu, čelí obtížnému úkolu. Plány, organizace, příprava, kancelářská práce – to vše mají teoretici před sebou. Tam by měly fotbalové federace ve výchově trenérů začít.
Xabi Alonso začal opatrně. Na rozdíl od mnoha jiných ne příliš vysoko, zkoušel to v mládeži Realu Madrid a u B týmu San Sebastianu. Má za sebou čtyři roky učení, což je rychlý běh a ještě udělá nejednu chybu. V Bayeru Leverkusen se okamžitě ocitl pod tlakem. To znamená riziko. Trenér nevyzraje přes noc. Hráčská kariéra není zárukou, že se stane skvělým trenérem. Ale rozhodně má vše, co k tomu potřebuje: charisma, věk, kvalifikaci a povahu, aby se chtěl dál rozvíjet. A znalosti, které můžete získat pouze na hřišti.
| Sloupek Philippa Lahma vzniká na základě dialogu s Oliverem Fritschem, sportovním redaktorem německého serveru Zeit Online. Kapitán mistrů světa a turnajový ředitel EURO 2024 v něm analyzuje fotbalová témata a hovoří o jejich strategické důležitosti pro společnost, ekonomiku a politiku. Pod názvem Pohledy fotbalisty je sloupek publikován v Die Zeit a partnerských médiích po celé Evropě, v Česku je jím exkluzivně deník Sport a server iSport.cz. |
Témata:
sport, Bundesliga, fotbal, FC Bayern München, Carlo Ancelotti, trenér, kariéra, Philipp Lahm, Jupp Heynckes, Německá fotbalová Bundesliga, Xabi Alonso, Pep Guardiola, Fotbal na Heureka.cz
Související články
