Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ PHILIPPA LAHMA | Těšil jsem se na konfrontaci Bayernu Mnichov proti Manchesteru City v Lize mistrů. V dubnu, kdy se utkávají ty nejlepší kluby Evropy, očekáváte vzrušující zápasy. Ale byl jsem zklamán. Citizens si z prvního utkání odnesli náskok 3:0, Bayern jim nebyl schopen čelit. Nyní se těším na zápas Realu proti City. Opakuje se semifinále z minulého roku, které bylo euforickým vrcholem sezony, těsné vítězství se zrodilo v poslední sekundě. Dva nejsilnější kluby v Champions League proti sobě stojí opět – a hodně to vypovídá o evropském fotbale. Anglická a španělská liga momentálně nejsou schopny vyprodukovat další takový špičkový tým, bundesliga vůbec žádný. PSG pouze slibuje, ale sliby neplní. Itálie se zvedá, Inter a AC Milán využily losu. Ale Real proti City, to je skutečné finále.
Proč dokážou takhle soutěži dominovat? Je to díky prvotřídním fotbalistům, prvotřídním manažerům, jasným principům, identitě, jednotě. Všichni v klubu, ať už je to trenér, manažer nebo celý tým, jsou za stejnou vizí. Jen tak je možná harmonie na hřišti. Real Madrid, čtrnáctinásobný vítěz Ligy mistrů, byl na vrcholu vždy. City se tam dostalo s Pepem Guardiolou, kterému asistoval sportovní ředitel Txiki Begiristain. Zatím získalo pouze jeden mezinárodní triumf, Pohár vítězů pohárů v roce 1970. Po desetiletí bylo dokonce ve svém městě dvojkou. Co je 1860 v Mnichově, bylo City v Manchesteru. Sláva a věhlas nejsou s takovým klubem spojeny, není přirozeným domovem vynikajících fotbalových hvězd.
Jenže to se změnilo. Před rokem si fotbalový svět kladl otázku: Kam se přestěhuje Erling Haaland? Je úspěchem City, že obletovaný norský střelec nemusel přemýšlet dvakrát. Klub je nyní značkou, Guardiola ji stvořil za sedm let. Což je velmi neobvyklé a také to odlišuje City od Realu: polovina značky je tvořena Pepem, jeho styl je stylem klubu, on ho formoval, s množstvím peněz za zády. To je přesně důvod, proč ho majitel přivedl – s ním jsou velká podívaná a úspěchy zaručeny.
Guardiola udává trend ve fotbale od roku 2008, protože – jak napsal El País – „ví, jak rozvíjet nejen své týmy, ale i strategie“. Jeho charakteristickým znakem je představa o hře, známá z jeho působení v Barceloně a Mnichově: hráči „komunikují“ přihrávkami. V Anglii se adaptoval, v obraně i v útoku více spoléhá na fyzickou stránku. I tam si však vybudoval svůj tým, který nyní působí velmi vyzrále. Je to fajn hra představovat si, kdo by vyhrál zápas mezi Barcou z roku 2011 a City z roku 2023.
Guardiola, který má vždy pod kontrolou dění v trenérské zóně, přináší jasný řád, ale nechává dostatek prostoru i pro kreativitu. A jeho hráči z toho těží. Ilkay Gündogan by jinak neměl takový vliv na žádný jiný špičkový tým. Možná jste zapomněli na to, že Kevin De Bruyne se do City přestěhoval z Wolfsburgu poté, co ho Chelsea předtím dala pryč. A Jack Grealish přišel v téměř šestadvaceti letech z Aston Villy bez zkušeností s Ligou mistrů a je stále úžasné sledovat jeho individuální pojetí hry křídelního hráče. Navíc se každou minutu chová jako součást celku.
Přístup Carla Ancelottiho je odlišný. Pracuje s existujícími možnostmi, s DNA klubu. Díky svým trenérským zkušenostem a hráčské kariéře dokáže precizně odhadnout lidi, prostředí a vazby jako nikdo jiný a vyvážit všechny přednosti a limity. Ancelotti nikoho nepřetěžuje a není zklamaný, když nedostane to, co stejně dostat nemůže. Inteligentní nakládání se zdroji je vysoce kompetentní styl vedení.
Když spontánně žongluje s míčem na hřišti v obleku a kravatě, každý, kdo se zajímá o fotbal, cítí autoritu téhle osobnosti. Ancelotti měl úspěch všude. S AC Milán vyhrál v roce 2007 Ligu mistrů, kdy už dávno skončila éra italské dominance. S Neapolí byl v Serii A druhý. V Premier League zachránil před sestupem Everton.
Jeho současný klub nezná hranice – s výjimkou lidského věku. Proto Ancelotti přebírá odpovědnost za budoucnost. Postupně tak umožnil mladším hráčům jako Federico Valverde, Vinícius Júnior, Eduardo Camavinga a Rodrygo růst v týmu kolem Kroose, Benzemy a Modriče. Máte pocit, že Real Madrid obnoví svou velikost a zůstane kandidátem na triumf.
Nyní můžeme hned dvojnásob očekávat velký fotbal, protože vyrovnanost obou rivalů téměř jistojistě zaručuje, že k tomu dojde. City proti Realu, Guardiola proti Ancelottimu, výteční fotbalisté zasazení do fungujícího kolektivu... Semifinále vyžene lidi z ulic, je to zápas dvou mimořádných týmů naší doby a pravděpodobně i následujících několika let.
Zatím je to tak dobře, ale Ligu mistrů by měly vyhrávat víc než jen dva kluby, soutěž by měla být v tomto směru otevřená. Stále si pamatujeme vítězství City 7:0 nad Lipskem v osmifinále. Kde je konkurence? Co se děje jinde? Kde vzniká něco nového? Velká tradiční fotbalová města v Evropě to musí dohnat...
Autor je bývalý profesionální fotbalista.
Témata:
fotbal, Liga mistrů, Real Madrid, sport, Philipp Lahm, manchester city, fotbalové blogy, Sport na Heureka.cz
Související články
