Philipp Lahm
2. září 2023 • 11:30

Kouzlo ženského fotbalu: MS přineslo sportovní duch i kvalitu a inspiraci

Autor: Philipp Lahm
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Jarolím: Slavia? Míň arogance, víc kreativity. Drahé posily zatím nejsou znát
Furch po nástupu k Boleslavi: Brno jsem si oblíbil, ale život mění plány
VŠECHNA VIDEA ZDE

KOMENTÁŘ PHILIPPA LAHMA | Když jsem v létě byl na letním kempu mé nadace, kde experti pomáhají dětem v oblasti pohybu, výživy a rozvoje osobnosti, všiml jsem si, že účastníci pravidelně a nadšeně koukají do mobilů. Chtěli vědět, jaké je skóre. To ráno hrálo Německo proti Jižní Koreji a všichni cítili: Něco je v sázce. Mistrovství světa žen v Austrálii a na Novém Zélandu totiž bylo vzrušující. Atmosféra na stadionech v Sydney, Brisbane a Aucklandu byla vynikající, miliony lidí v Evropě i jinde fandily v nezvyklou denní dobu. To by se ještě před pár lety nestalo, že takový zápas fanoušky v Německu uchvátí. Ženský fotbal se stal atraktivnějším, protože je lepší. Nyní si to můžete vychutnat, aniž byste říkali: „Ano, ale...“



Dlouhou dobu bylo ženám fotbal zakázáno nebo ztíženo hrát. Německo překážky odstranilo až v roce 1970. A nyní výrazně snížilo manko vyplývající z této diskriminace. Fotbal hraje stále více žen, věnují se mu intenzivněji a jsou lépe trénované, dokonce i na úrovni dětí a mládeže. Mohli jsme to vidět na driblinku, soubojích a velkolepých gólech na mistrovství světa. Na ten, který vstřelila osmnáctiletá Linda Caicedová proti Německu, se bude dlouho vzpomínat.

Její Kolumbie nebyla jediným úspěšným outsiderem. Jamajka vyřadila Brazílii, Filipíny porazily hostitelský Nový Zéland, Panama dala tři góly Francii. V osmifinále byly zastoupeny všechny kontinenty, Afrika nasadila tři týmy. Ženský fotbal se stal celosvětově populárním. Tento vývoj vyvolává nebývalou konkurenci: semifinále nehrála žádná z pěti zemí, které se již staly mistry světa nebo olympijskými vítězi.

Spojené státy, jež jsou po tři desetiletí přirozeným lídrem, se již nemohou spoléhat pouze na to, co bylo. Vyhrály pouze jeden ze čtyř zápasů a vypadly v osmifinále. Tým z mé rodné země také ukázal příliš málo a dělal taktické chyby. Jeho vyřazení ve skupině bylo paralelou k osudům mužského celku. USA a Německo, dvě země, které dosud získaly šest z osmi titulů na mistrovství světa, budou muset něco vymyslet, aby udržely krok. Tradičním, kdysi výhradně mužským fotbalovým národům Evropy se nyní investice do ženského fotbalu vyplácí. Arsenal, Barca, City, PSG, Chelsea, Real, Ajax nebo můj Bayern již několik let „zpřístupňují“ ženám své silné značky.

Německo ztratilo svou jedinečnou devizu, totiž že světový šampionát vyhráli v jeho dresech muži i ženy. Finalistky z Anglie nabídly fyzicky nejsilnější tým turnaje. Vítězky ze Španělska se kvalifikovaly na MS teprve potřetí a triumfovaly díky typickému stylu držení míče. Mezi týmy schopné získat titul lze počítat také Francii a Nizozemsko. Švédky byly v centru dění od počátků mezinárodního ženského fotbalu v 80. letech a nyní porazily mistryně světa USA a Japonsko.

Vítězem posledního světového šampionátu je Evropa. Působí v ní téměř všechny fotbalistky z týmů semifinalistů. Dalším vítězem je Austrálie. „Matildy“ hrály pro své krajany, kteří se s týmem identifikují a dávají mu křídla. Euforie byla hmatatelná i na vzdálenost 15 000 kilometrů. Sám jsem tento pocit zažil v roce 2006.

Mistrovství světa ve fotbale je sportovní festival, ale také přináší témata. Když ženy hrají fotbal, jde vždy o rovnost a rovné příležitosti. To je dobrá věc. V Číně, Vietnamu nebo Maroku, kde byla nebo jsou práva žen ve srovnání s Evropou omezená, je to pouze „podprahové“. V zemích, které zaručují svobodu tisku, se o rovném odměňování nebo o slučitelnosti rodiny a práce otevřeně vyjednává.

Tyto debaty nyní probíhají za příznivějších podmínek. Mnoho fotbalistů je velmi bohatých a široké veřejnosti se vzdálili například rozhodnutím hrát saúdskoarabskou ligu. Většina fotbalistek je naopak mnoha lidem svými starostmi blíže. To umožňuje využít jejich příkladu nebo s nimi diskutovat o věcech, které se dotýkají každého.

„Byla bych velmi spokojená, kdyby se fotbalistky mohly soustředit na svůj sport,“ řekla minulý týden v rozhovoru pro DIE ZEIT Célia Šašičová, která se spolu se mnou podílí na organizaci EURO 2024. Ona sama, evropská Fotbalistka roku 2015, skončila ve 27 letech, chtěla založit rodinu. Ani nejlepší fotbalistky během své kariéry stále nemohou ztratit ze zřetele živobytí. Při sportu riskují, aniž by se dokázaly zajistit na léta, kdy jiní rozjíždějí svou kariéru. Ale pokrok tu přece jen je. Německá reprezentantka Melanie Leupolzová měla s sebou v Austrálii novorozeně. Všem tak ukázala, že mít dítě a budovat kariéru nemusí být v rozporu, pokud jsou rámcové podmínky správně nastavené.

Nová generace fotbalistek udává tempo, ale nezapomněla ani na průkopnice. Bylo dojemné vidět, jak Jamajčanka Khadija Shawová po zápase přistoupila k odcházející hvězdě Brazílie Martě, natáhla se a chytila ji za ruku. „Řekla jsem jí, že je inspirací nejen pro mě,“ vyprávěla později Shawová, „ale i pro mnoho dívek v Karibiku a po celém světě.“ Její gesto se kapitánce Jamajky zdálo ještě důležitější než fakt, že vyřadila Brazílii.

To, co jsme v Austrálii a na Novém Zélandu sledovali, je sport v původním slova smyslu. Jistě, každý chtěl vyhrát, ale nejdůležitější bylo se zúčastnit. S touto směsí sportovní kvality a sportovního ducha se diváci příjemně baví a mohou si i odpočinout. A pokud někteří z nich získají inspiraci pro vlastní život a v budoucnu se budou více sami věnovat pohybu, ani to by nebylo špatné.

Pro nás Evropany by tento světový šampionát měl být příkladem pro EURO mužů. Setkávají se na něm lidé z různých kultur, cestují po pořadatelské zemi, slaví spolu, sledují fotbal. Ukazují při tom, jak chtějí žít: svobodně, společně, demokraticky. Sportovní akce vytvářejí identitu, nabízejí soudržnost a odolnost a pomáhají Evropě a jejím partnerům přizpůsobit se měnící se době.

To je obrovská hodnota.

„Pohledy fotbalisty“ je sloupek Philippa Lahma v německém internetovém magazínu Zeit Online. Kapitán mistrů světa a turnajový ředitel EURO 2024 v něm analyzuje fotbalová témata a hovoří o jejich strategické důležitosti pro společnost, ekonomiku a politiku. Sloupek je publikován v několika evropských zemích ve vybraných médiích, mezi která patří i deník Sport. Dialog s Lahmem vede Oliver Fritsch, sportovní redaktor Zeit Online.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud