Tahle porážka musí Plzeň kousat, svědit, škrábat. Jde o nejtvrdší náraz od návratu Pavla Vrby. Před vzájemným střetem se oba týmy nacházely v naprosto odlišném rozpoložení. Lugano prohrávalo, kde se dalo a co se dalo, Západočeši doma trhají rekordy. Nůžky nemohly být otevřené víc. I proto překvapila naprostá bezradnost, která paralyzovala snahy Plzně. Na evropském jevišti rozhodně ne poprvé. Viktoria se zase napíchla na vidle, ve Švýcarsku padla 2:3.
Ani uznávaný trenér zatím nenašel recept, jak okopírovat výkony z domácí ligy a ladně je přenést za hranice tuzemska. Není náhoda, že Plzeň čeká na venkovní vítězství tucet zápasů.
Není náhoda, že mužstvo inkasuje hromadu branek, přičemž doma se v deseti duelech jeho obrana dostala do pasti jen ve třech případech. Není náhoda, že herní principy v bojích mimo českou půdu selhávají.
Mám pokračovat?
On se totiž nutně vkrádá na mysl štiplavý dotaz, jaká je reálná úroveň Vrbovy armády. Že je dostatečná v Česku, o tom není sporu. Ale při konfrontaci s druhým výkonnostním sledem, který nabízí Evropská liga, je hodnocení Plzně silně rozporuplné.
Viktoria pořád může postoupit do jarní části soutěže, opět po čtyřech letech. Byť odjíždí z Luzernu s kyselým pocitem z trapného výkonu a zahanbujícího výsledku, stále drží ve skupině slušné karty a osud má pouze ve svých rukách.
Přesto by si měly klíčové osoby v hierarchii plzeňské organizace dát urychleně uspokojivou odpověď na znepokojivé zprávy, které takřka pravidelně dostávají po bitvách na starém kontinentu.
A především: správně si je vyhodnotit a účinně na ně reagovat. Rekordní tažení Plzně domácí ligou nesmí v žádném případě zakrýt evropské neduhy.
Ve Štruncových sadech mají nad čím bádat…
Témata:
fotbal, blog, evropská liga, sport, Lugano, Viktoria Plzeň, Radek Špryňar, Sport na Heureka.cz
