Maradona mě naučil milovat fotbal. Je větší než Pelé, božský
Ten výjev mám stále před očima. Na galerii nádherného stadionu Spartaku Moskva během mistrovství světa v Rusku se usadil ON. Diego Maradona. Hrála Argentina s Islandem. Na place pobíhal Lionel Messi. Nikoho to nezajímalo. Příchod zavalitého chlapíka změnil náladu v hledišti.
Tisíce fanoušků v modrobílých dresech byly u vytržení, hromově zpívaly známý chorál, v jehož konci zní, že Maradona je větší než Pelé… Měl jsem husí kůži. Také jsem přestal vnímat okolí, hlavu jsem měl dlouhé desítky vteřin otočenou ke králi. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Stejně jako během šampionátu v Mexiku o dvaatřicet let předtím. Tehdy mě coby devítiletého kluka naučil Maradona milovat fotbal. A nejen mě. U televize jsem hltal každou chvíli, kdy byl na hřišti. Sledoval každý géniův pohyb, úchvatné průniky, nahrávky, spektakulární góly. Ten rukou nevyjímaje. Od té doby na mě nikdo jiný takový dojem neučinil. A hádám, že ani neučiní.
Měl jsem bláhový sen. Udělat s Diegem rozhovor. Už se mi nesplní. V šedesáti letech odešel do fotbalových nebes.
Navzdory řadě skandálů a životních eskapád zůstane navždy v mém srdci jako ten největší.
Jediný. Božský.
Prostě Diego Maradona.
