Česko má za sebou kvalifikační ouverturu. Vyřídilo si tři povinné tři body s oslabeným Estonskem (6:2), splnilo povinnost. Do pětašedesáté minuty ukázalo velmi slušné fotbalové představení plné rychlých kombinací, zaujetí a enormní snahy vytrvale bušit na vrata outsidera. Šestkrát je otevřelo. Jakmile byla na hřišti základní sestava, měla režii zápasu pod kontrolou, navzdory první inkasované brance.
Tím se plynule přesouváme k možným problémům s výhledem na sobotní rande s výtečnými Belgičany. Na výhře 6:2 s Estonskem měli zásadní podíl borci běhající po bundesligových trávnících. A ti, jak je všeobecně známo, kvůli epidemickým pravidlům nastaveným v Německu, nemohou vstoupit na území České republiky. Vysvětleno přesněji: domů mohou zajet a odehrát mač proti Lukakovi a spol., ale po návratu do svých klubů by uvízli ve čtrnáctidenní karanténě, což je pro jejich zaměstnavatele nemyslitelné.
Tudíž Česko přichází před zásadní partií o hned o čtveřici hráčů. Nejmenší problém je v brance, Jiřího Pavlenku nahradí Tomáš Vaclík. Prvotřídní jakost zůstane zachována. Stejně tak v případě výměny Pavla Kadeřábka za Vladimíra Coufala.
Horší bude sanovat ztrátu Patrika Schicka a Vladimíra Daridy. Oba se proti Estonsku předvedli náramně. Útočník Leverkusenu řídil obrat z 0:1 na 4:1, všeuměl z Herty umně hrotil situace v předfinální fázi.
Bez nich bude Česko o něco slabší, zranitelnější, žahavost útoku dozná poklesu. Jejich vynucené absence budou bolet. Jaroslav Šilhavý se svým trenérským štábem musí do sobotního večera vymyslet náhradní plán. Několik záložních variant se nabízí. Situace jde správnými strategickými tahy řešit. Skepse není na místě.