Mužstvo prý „splnilo práci“. Nikoliv, trenére. Kvalifikace byla neúspěšná
BLOG RADKA ŠPRYŇARA | Skupinová fáze světové kvalifikace je u konce. Česko na závěr porazilo Estonsko 2:0. Splnilo povinnost. Nic jiného než vítězství by se bralo jako průšvih. Proto je dobře, že mužstvo přistoupilo k zápasu aktivně a s menšími starostmi ho dovedlo do tříbodového finále.
Zároveň je nutné říct zásadní věc: v tabulce skončilo až na třetím místě (už počtvrté v řadě). Za Belgií a Walesem. Premianty skupiny Češi ani v jednom ze čtyř duelů neporazili. Kvalifikace byla z pohledu tuzemské reprezentace pouze průměrná. Kdyby se jelo podle starých počtů a pravidel, už nyní by tým Jaroslava Šilhavého byl bez šance na postup. To je fakt, který se nedá nijak omluvit.
Co je možná ještě horší, že Česko odehrálo pouze jeden opravdu skvělý zápas. Ten domácí s Belgií. V tu chvíli to vypadalo, že by se konečně mohla velká věc povést. Jenže přišel náraz ve Walesu a prakticky konec reálných nadějí na přímý postup. Následovala větší či menší selhání. Hlavně domácí odveta s Velšany se herně těžce nepovedla. Pro chválu jednoduše není prostor.
Reprezentace postupně, a zcela nepochopitelně, opouštěla styl hry, kterým si v minulosti dokázala, že dovede být úspěšná. Kterým dokonce na chvíli donutila fanoušky napříč republikou zbystřit a zase se těšit na její zápasy. Trvalo to bohužel jen chvíli.
Po výsledkově skvěle zvládnutém evropském šampionátu se národní tým na podzim vrátil o roky zpět. Byť je třeba přiznat objektivní okolnosti, kdy v každé nominaci po EURO chyběla hromada zraněných borců. Ovšem tohle jako výmluva neobstojí. Jestliže je tým správně vedený, nemělo by to zbořit zažité principy hry. Budí to nepříjemné otázky a oprávněné pochyby, zda je ve schopnostech klíčových postav reprezentace dovést mužstvo do Kataru. Dokonce prý i na Strahově nemá trenérský štáb stoprocentní zastání….
Odpověď poskytne březnová baráž. Kdyby Česko kvalifikaci zvládlo lépe, bylo by nyní mezi nasazenými, a mohlo odehrát první kolo v domácím prostředí. A hlavně by se obloukem vyhlo katastrofické variantě přímého setkání s evropskými šampiony Italy, případně Portugalskem. Losovat se bude již příští pátek.
Z druhé strany reprezentace uspěla na letním mistrovství Evropy. Má uloženo v paměti, jak zvládnout nejdůležitější zápasy. Síla v mužstvu je jednoznačně uložená. Jestliže bude tým kompletní a zásadní persony typu Součka, Coufala, Vaclíka a Schicka v herním komfortu, může při troše štěstí na los všechno dopadnout dobře. Ovšem je bezpodmínečně nutné, aby realizační tým provedl důkladnou (chápej pravdivou) analýzu kvalifikačního neúspěchu.
V dobře nastaveném prostředí by to mělo být samozřejmostí, ale vzhledem k tomu, že Jiří Chytrý po Estonsku prohlásil, že mužstvo v kvalifikaci „splnilo práci“, jsem z případného celkového vyznění zásadního dokumentu poněkud rozpačitý…
Lhaní si do vlastní kapsy je to nejhorší, co by se před fatálním březnem mohlo reprezentaci přihodit. Pro český fotbal – sportovně i ekonomicky – je účast na mistrovství světa obrovsky důležitá. To by všichni aktéři měli mít na paměti.
Proto víc, než kdy jindy, přeji upřímnou debatu, správné úvahy a v březnu zdravé mužstvo v maximální formě.
