Ministr sportu, oběť vlastní povahy. Pelta propadl falešnému pocitu
Ještě nakrásně může Miroslav Pelta vyváznout a na bránu věznice ukázat dlouhý nos. Čtvrteční rozsudek je nepravomocný (což je nutné zdůrazňovat a připomínat) a odvolací vrchní soud může i napodruhé verdikt Lenky Cihlářové smést ze stolu, byť tentokrát bude zřejmě složitěji hledat opodstatnění ke stejnému kroku jako v září minulého roku.
Každopádně platí, že pro Peltu čtvrteční den dopadl zle nedobře. Soudkyně si evidentně stojí za svým, neuhnula ani o kousek, doplnění dokazování v jejích očích jen potvrdilo vinu bývalého šéfa fotbalu v Česku.
Při čtení rozsudku používala termíny „ovlivňovali“, „upravovali“ „účelově stanovovali“, a to vše mimo zákonné mantinely. Nechci hodnotit, zda je šest let natvrdo odpovídajícím, či příliš vysokým trestem, jisté je však jedno: Pelta hrubě neodhadl, co si může na nefotbalovém hřišti dovolit. Propadl falešnému pocitu, že prakticky cokoliv.
„Připadal jsem si jako ministr sportu,“ onehdy říkal u soudu. To sedí. A sedí to i k Peltově povaze bažící po vlivu a po extrémní potřebě dávat ostatním zřetelně najevo, že svede prakticky cokoliv. Společně s Miroslavem Janstou a Jiřím Kejvalem patřil mezi svatou funkcionářskou trojici v tuzemsku. Jenže boss svoji chtivost neukočíroval. Pustil se do věcí, které mu zlomily vaz.
Zprávy ze dne 3. září 2024
Je konec. Obžalovaní podali odvolání. Státní zástupce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Případ tedy bude pokračovat u Vrchního soudu.
Soudkyně vysvětluje snížení původní výše trestů: „Soud učnil změny takové, že obžalovaná byla odsouzena k trestu trvání šesti let, obžalovaný 5,5 let. Soud uvážil skutečnosti, že vrchní řízení je vedené sedmým rokem, před soudem čtvrtým rokem, tohle nelze klást za vinu obžalovaným. Obžalovaní pouze využívali svého práva, podání opravných prostředků, toho využili dvakrát, dvakrát Odvolací soud vrátil případ soudu Městskému, ten znovu rozhoduje. Soud dospěl k závěru, že je na místě trest nepatrně ponížit.“
Zdá se, že se soudkyně blíží k závěru: „Soud se vypořádal se všemi pokyny Odvolacího soudu a má za to, že veškeré skutečnosti, nad kterými byly vzneseny otazníky, byly prokázány a lze je obžalovaným za vinu klást.“
I pokud by žádosti měly stoprocentně šanci, tak vzhledem k tomu, že byly prosazovány takovýmto způsobem, je zbytečné zjišťovat, kolik by získaly bodů.
Soudkyně: „Obžalovaní se dopouštěli protiprávního jednání, předem se snažil navést hondotitele žádostí k tomu, aby byly žádosti úspěšné, docházelo i k jejich přebodování. Vzhledem k tomu, že byly žádosti prosazovány touto cestou, soud dospěl k závěru, že nebylo od počátku hráno fair play.“
Pokud jde o důkaz profesora Smejkala, který prohlásil, že 18 žalovaných dotací bylo podhodnocených, Cihlářová tvrdí: „Soud se domnívá, že nelze tyto výsledky hodnotit tak, že přes ně nejede vlak. Žádostí bylo na ministerstvo doručeno 1200. Znalec neprovedl formální kontrolu, pouze věcné hodnocení. Soud považuje toto za nedostatečné.“
Soudkyně Cihlářová se stále vypořádává s námitkami Vrchního soudu, Miroslav Pelta si s klidným pohledem projíždí telefon, nevypadá, že by ho verdikt nějak výrazně překvapil.
Soudkyně zmiňuje, že někteří svědkové odmítli vypovídat z obavy z vlastního trestního stíhání nebo trpěli téměř naprostou ztrátou paměti, což o něčem také vypovídá.
Soudkyně argumentuje na jednu z námitek Odvolacího soudu: „Jediný prostorový odposlech byl v bytě na Senovážném náměstí.“ (kde se scházeli Pelta s Kratochvílovou).
Soudkyně se nyní v detailu vypořádává s jednotlivými námitkami Vrchního soudu. Ve zkratce: vysvětluje, proč si soud stojí za svými verdikty.
Soudkyně se teď zaměřila na druhou obžalovanou Simonu Kratochvílovou, někdejší náměstkyni ministerstva školství: Soud opatřil veškerou komunikaci s obžalovanou a svědkyní Valachovou. Důkaz je provedený a je z něj zřejmé, že z něj nevyplývá žádná skutečnost, že jí byly udělovány pokyny ze strany tehdejší ministryně svědkyně Valachové, jakou žádost by měla prosadit, blíže sledovat a dbát na její úspěšnost.
Soudkyně Lenka Cihlářová vypočítává konkrétní investiční projekty, na nichž měl Pelta osobní zájem. Cituje jeden z Peltových odposlechů, kde padají jména Nejedlý, Řepka a dodává: Vyplývá z toho, že obžalovaný měl zájem a chtěl prosadit konkrétní projekty.
Miroslav Pelta už před rozsudkem počítal s tím, že soudkyně Cihlářová může trvat na vině jeho i vině Simony Kratochvílové. Téměř jistě dojde na další odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, který by mohl rozsudek změnit.
Ještě k rozsudku, oba obžalovaní dostali o půl roku nižší trest.
Soudkyně trvá na tom, že Pelta disponoval seznamy s jím preferovanými žádostmi o investiční dotace.
Soudkyně nyní vysvětluje: „Nalézací soud se měl vypořádat s řadou otázek podle pokynu vrchního soudu. Měl doplnit dokazování. Soud tak učinil, navíc provedl i znalecký posudek. Na základě předchozího dokazování soud dospěl ke shodnému závěru o vině obžalovaných. Rozhodoval na základě širokého spektra důkazů, nikoli pouze na základě prostorových odposlechů.“
Soudkyně Lenka Cihlářová se vrací k rozhodnutí Odvolacího soudu, který původní rozsudek nad Miroslavem Peltou a Simonou Kratochvílovou zrušil a případ vrátil podruhé k Městskému soudu.
Rozsudek:
Kratochvílová: 6 let a peněžitý trest 2 miliony korun
Pelta: 5,5 roku a peněžitý trest 5 milionů korun
