Během nekonečného martyria přelíčení v kauze machinací se státními dotacemi do sportu se poprvé stalo, že na chodbách soudu nebyl slyšet hluboký hlas Miroslava Pelty. Ani typické „víš jak, viď“, tedy trochu nesmyslná formulka, kterou často končí větu. Neozýval se ani smích lidí poslouchající jeho věčné šoufky. Do soudní síně vyslechnout si rozsudek nenakráčel jako „Velký čáp“, na pantomimické číslo jeho přezdívky došlo už dřív, kdy věci ještě nebyly na hraně, a bodrý chlap ze severu byl přesvědčen, že u soudu obstojí.
Fotografům a kameramanům, kteří u žluté budovy městského soudu v Praze netrpělivě čekali, neposkytl ani náznak úsměvu, či jiné emoce. Pelta se choval „nepeltovsky“, vzhledem k vážnosti situace však zcela pochopitelně. Nikdo nechce v soudní síni podruhé během roku a půl slyšet, že je odsouzen k šesti letům nepodmíněně a zaplacení pětimilionové pokuty.
Majitel fotbalového Jablonce dorazil k soudu za doprovodu právního zástupce Bronislava Šeráka dvacet minut před vynesením rozsudku. Přesně ve 12.40. V bledě modrém obleku a bílé košili vešel do budovy. Už před ní byl poprvé konfrontován jedním z televizních reportérů.
„Pane Pelto, jak to dopadne?“
„Jste nervózní?“
Hlavní aktér dotační kauzy se zahleděl do kamery, nehnul ani brvou. Na rozhovory evidentně neměl náladu. To samé se opakovalo v prvním patře městského soudu. Na Peltu vystartovaly televizní štáby, nic se nedozvěděly. Při předchozích jednáních se přitom „přepadovkám“ nebránil. Pár slov, či větných spojení médiím poskytl. Ochotně, bez vytáček.
Když ve čtvrtek prošel okolo novinářů, na úzké chodbě před soudní síní vyčkával na verdikt. S nikým se příliš nebavil, jen pozdravil advokáty a další obžalované. Krátce po jedné hodině se pak vedle někdejšího šéfa odboru sportu na MŠMT Zdeňka Břízy usadil na lavici obžalovaných a čekal na verdikt předsedkyně soudního senátu Lenky Cihlářové.
Vinen. Šest let nepodmíněně. Pokuta pět milionů korun.
Když soudkyně četla klíčové pasáže o výši trestu, Pelta hleděl do země. Emoce uložil do nitra. Navenek žádné neprojevil. Při čtení odůvodnění rozsudku napsal několik textových zpráv. Vzhledem k Peltově – do jisté míry – akční povaze, je možné, že již se svými nejbližšími vymýšlel krizová řešení. V závěru více než dvouhodinové řeči Cihlářové se zády opřel o lavici a natáhl dlouhé nohy. Vypadal rezignovaně.
Bylo to však jen zdání, mýlka. Skládat zbraně dopředu, není Peltův styl. Po rozsudku se postavil před novináře a důrazně pronesl, že bude bojovat. Víc neřekl a v doprovodu svého právníka odešel.
U soudu prožil další nejhorší den svého života…
Miroslav Jansta 
Miroslav Pelta 
Ondřej Škvor, redaktor Sportu 
Radek Špryňar, redaktor Sportu 
Simona Kratochvílová
Během nekonečného martyria přelíčení v kauze machinací se státními dotacemi do sportu se poprvé stalo, že na chodbách soudu nebyl slyšet hluboký hlas Miroslava Pelty. Ani typické „víš jak, viď“, tedy trochu nesmyslná formulka, kterou často končí větu. Neozýval se ani smích lidí poslouchající jeho věčné šoufky. Do soudní síně vyslechnout si rozsudek nenakráčel jako „Velký čáp“, na pantomimické číslo jeho přezdívky došlo už dřív, kdy věci ještě nebyly na hraně. Reportáž si přečtěte ZDE>>>.
Zatímco Pelta přiblížil plány, Kratochvílová jen prošla kolem novinářů se slovy, že bude bojovat. Ve stejném duchu hovořil i bývalý šéf FAČR. „Máme nové poznatky a budeme bojovat. Jsme ve stejné situaci jako před rokem a půl,“ okomentoval Pelta rozsudek, který zní stejně jako v roce 2021.
Pelta a Kratochvílová se podle očekávání odvolali. Stejně tak učinil i státní zástupce Ondřej Trčka, který se odvolal ve všech zprošťujících verdiktech a prohlásil: „Neztotožňuji se s některými závěry rozsudku.“
„Tresty jsou zcela přiměřené. U Kratochvílové je půl roku navíc, protože byla ve vedoucí funkci na ministerstvu,“ sdělila soudkyně. „Obžalovaní rozhodovali, koho upřednostní. Nejednalo se o konzultaci,“ dodala během své řeči.
Soudkyně nenašla znaky skutkové podstaty trestného činu u Peltova voucheru pro Kratochvílovou, ani u poskytnutí soukromého bytu. „Bylo by až přehnané spojovat to s podplácením,“ prohlásila soudkyně Cihlářová. „Nezaznělo, že obžalovaná Kratochvílová nemusí platit, že to bude platit FAČR,“ dodala k voucheru.
Soudkyně hovoří o komunikaci Kratochvílové s Peltou a Janstou o neinvestičních dotacích: „Jednání, jak ho popisuje pan státní zástupce, se stalo, ale rozhodně nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestných činů.“
Soudkyně se nyní vymezuje vůči státnímu zástupci. Podivuje se, že státní zástupce během tří let, po které soud probíhá, nezareagoval na probíhající výpovědi, například na svědkyni Krumphanzlovou. Řeč je o Programu III, tedy dotacích do střešních organizací.
Soudkyně stále vysvětluje podrobnosti svého verdiktu. Nyní třeba to, že podle ní navýšení dotace pro fotbalovou asociaci o 19 milionů bylo v pořádku. Obžalovaný Pelta podle ní mohl mít ze své pozice v národní radě pro sport znalosti o tom, kolik má fotbal dostat.
Stejně jako předloni platí, že rozsudek není pravomocný a lze se proti němu odvolat. Čekat se to dá u Pelty a Kratochvílové, ale také ze strany státního zástupce Ondřeje Trčky. Minule se odvolal kvůli nízkému trestu pro odsouzenou dvojici i kvůli zproštění viny u zbylých obžalovaných.
Soudkyně vysvětlila, proč ve věci neinvestičních dotací (na provoz střešních organizací, sportovních asociací a svazů) padl osvobozující verdikt. Vysvětluje, že obžalovaní měli z titulu svých funkcí právo o věci rozhodovat. Po nástupu ministryně Valachové byli Pelta a Jansta členy Národní rady pro sport. „Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že se za paní ministryně Valachové zásadně změnila pravomoc členů Národní rady pro sport. Ministryně změnila personální obsazení, nikoli pravomoci.“
Soudkyně vysvětluje odsouzení Pelty a Kratochvílové: „Soud má za to, že 18 investičních žádostí bylo preferováno. Z prostorových odposlechů vyplývá, že obžalovaní nad těmito žádostmi diskutovali.“
Soudkyně Cihlářová už mluví civilněji, z hlavy, zmiňuje nekompetenci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které v té době rozhodovalo o dotacích do sportu. Hovoří i o tom, že ministerští úředníci byli z rozhodnutí ministryně Valachové vyřazeni z dotačního procesu do chvíle, než jim návrh pracovních skupin přistál na stole.
| Obžalovaný | Tehdejší funkce | Nový i původní verdikt | Návrh žalobce |
|---|---|---|---|
| Miroslav Pelta | Předseda FAČR, místopředseda ČUS a ČOV | 6 let a 5 mil. Kč | 9 let a 25 mil. Kč |
| Simona Kratochvílová | Náměstkyně na MŠMT | 6,5 let a 2 mil. Kč | 10 let a 6 mil. Kč |
| Miroslav Jansta | Předseda ČUS | Nevinen | 5 let a 2 mil. Kč |
| Jan Boháč | Sekretář ČUS | Nevinen | 5 let a 2 mil. Kč |
| Zdeněk Bříza | Ředitel odboru sportu na MŠMT | Nevinen | 6 let a 2 mil. Kč |
| FAČR | - | Nevinná | 5 mil. Kč |
| ČUS | - | Nevinná | 2,5 mil. Kč |
Miroslav Pelta se Simonou Kratochvílovou přijali rozsudek bez jakýchkoliv známek emocí.
Soudkyně vyhlašuje verdikt:
- Simona Kratochvílová šest a půl roku nepodmíněně, šest let zákaz činnosti a peněžitý trest dva miliony korun
- Miroslav Pelta šest let nepodmíněně, šest let zákaz činnosti a peněžitý trest pět milionů korun
Tento rozsudek padl ve věci investičních dotací. Ve věci neinvestičních dotací jsou všichni obžalovaní včetně Pelty a Kratochvílové zproštění viny. Jedná se tedy o zcela totožný verdikt jako v listopadu 2021.
Soudkyně: „Pelta svým úmyslným jednáním ovlivnil úřední osobu, aby se dopustila nezákonného jednání.“
Soudkyně mimo jiné používá slova: „Klientelismus. Vlastní preference. Nezákonné zvýhodnění některých žadatelů.“
Soudkyně Cihlářová: „Kratochvílová a Pelta jsou vinni.“ A vypočítává důvody viny.
Soudkyně zahájila jednání. Zatím probíhají procedurální záležitosti.
