Pelta se u soudu choval „nepeltovsky", psal i SMS zprávy. Pak pronesl, že...
Během nekonečného martyria přelíčení v kauze machinací se státními dotacemi do sportu se poprvé stalo, že na chodbách soudu nebyl slyšet hluboký hlas Miroslava Pelty. Ani typické „víš jak, viď“, tedy trochu nesmyslná formulka, kterou často končí větu. Neozýval se ani smích lidí poslouchající jeho věčné šoufky. Do soudní síně vyslechnout si rozsudek nenakráčel jako „Velký čáp“, na pantomimické číslo jeho přezdívky došlo už dřív, kdy věci ještě nebyly na hraně, a bodrý chlap ze severu byl přesvědčen, že u soudu obstojí.
Fotografům a kameramanům, kteří u žluté budovy městského soudu v Praze netrpělivě čekali, neposkytl ani náznak úsměvu, či jiné emoce. Pelta se choval „nepeltovsky“, vzhledem k vážnosti situace však zcela pochopitelně. Nikdo nechce v soudní síni podruhé během roku a půl slyšet, že je odsouzen k šesti letům nepodmíněně a zaplacení pětimilionové pokuty.
Majitel fotbalového Jablonce dorazil k soudu za doprovodu právního zástupce Bronislava Šeráka dvacet minut před vynesením rozsudku. Přesně ve 12.40. V bledě modrém obleku a bílé košili vešel do budovy. Už před ní byl poprvé konfrontován jedním z televizních reportérů.
„Pane Pelto, jak to dopadne?“
„Jste nervózní?“
Hlavní aktér dotační kauzy se zahleděl do kamery, nehnul ani brvou. Na rozhovory evidentně neměl náladu. To samé se opakovalo v prvním patře městského soudu. Na Peltu vystartovaly televizní štáby, nic se nedozvěděly. Při předchozích jednáních se přitom „přepadovkám“ nebránil. Pár slov, či větných spojení médiím poskytl. Ochotně, bez vytáček.
Když ve čtvrtek prošel okolo novinářů, na úzké chodbě před soudní síní vyčkával na verdikt. S nikým se příliš nebavil, jen pozdravil advokáty a další obžalované. Krátce po jedné hodině se pak vedle někdejšího šéfa odboru sportu na MŠMT Zdeňka Břízy usadil na lavici obžalovaných a čekal na verdikt předsedkyně soudního senátu Lenky Cihlářové.
Vinen. Šest let nepodmíněně. Pokuta pět milionů korun.
Když soudkyně četla klíčové pasáže o výši trestu, Pelta hleděl do země. Emoce uložil do nitra. Navenek žádné neprojevil. Při čtení odůvodnění rozsudku napsal několik textových zpráv. Vzhledem k Peltově – do jisté míry – akční povaze, je možné, že již se svými nejbližšími vymýšlel krizová řešení. V závěru více než dvouhodinové řeči Cihlářové se zády opřel o lavici a natáhl dlouhé nohy. Vypadal rezignovaně.
Bylo to však jen zdání, mýlka. Skládat zbraně dopředu, není Peltův styl. Po rozsudku se postavil před novináře a důrazně pronesl, že bude bojovat. Víc neřekl a v doprovodu svého právníka odešel.
U soudu prožil další nejhorší den svého života…
Zprávy ze dne 3. září 2024
Je konec. Obžalovaní podali odvolání. Státní zástupce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Případ tedy bude pokračovat u Vrchního soudu.
Soudkyně vysvětluje snížení původní výše trestů: „Soud učnil změny takové, že obžalovaná byla odsouzena k trestu trvání šesti let, obžalovaný 5,5 let. Soud uvážil skutečnosti, že vrchní řízení je vedené sedmým rokem, před soudem čtvrtým rokem, tohle nelze klást za vinu obžalovaným. Obžalovaní pouze využívali svého práva, podání opravných prostředků, toho využili dvakrát, dvakrát Odvolací soud vrátil případ soudu Městskému, ten znovu rozhoduje. Soud dospěl k závěru, že je na místě trest nepatrně ponížit.“
Zdá se, že se soudkyně blíží k závěru: „Soud se vypořádal se všemi pokyny Odvolacího soudu a má za to, že veškeré skutečnosti, nad kterými byly vzneseny otazníky, byly prokázány a lze je obžalovaným za vinu klást.“
I pokud by žádosti měly stoprocentně šanci, tak vzhledem k tomu, že byly prosazovány takovýmto způsobem, je zbytečné zjišťovat, kolik by získaly bodů.
Soudkyně: „Obžalovaní se dopouštěli protiprávního jednání, předem se snažil navést hondotitele žádostí k tomu, aby byly žádosti úspěšné, docházelo i k jejich přebodování. Vzhledem k tomu, že byly žádosti prosazovány touto cestou, soud dospěl k závěru, že nebylo od počátku hráno fair play.“
Pokud jde o důkaz profesora Smejkala, který prohlásil, že 18 žalovaných dotací bylo podhodnocených, Cihlářová tvrdí: „Soud se domnívá, že nelze tyto výsledky hodnotit tak, že přes ně nejede vlak. Žádostí bylo na ministerstvo doručeno 1200. Znalec neprovedl formální kontrolu, pouze věcné hodnocení. Soud považuje toto za nedostatečné.“
Soudkyně Cihlářová se stále vypořádává s námitkami Vrchního soudu, Miroslav Pelta si s klidným pohledem projíždí telefon, nevypadá, že by ho verdikt nějak výrazně překvapil.
Soudkyně zmiňuje, že někteří svědkové odmítli vypovídat z obavy z vlastního trestního stíhání nebo trpěli téměř naprostou ztrátou paměti, což o něčem také vypovídá.
Soudkyně argumentuje na jednu z námitek Odvolacího soudu: „Jediný prostorový odposlech byl v bytě na Senovážném náměstí.“ (kde se scházeli Pelta s Kratochvílovou).
Soudkyně se nyní v detailu vypořádává s jednotlivými námitkami Vrchního soudu. Ve zkratce: vysvětluje, proč si soud stojí za svými verdikty.
Soudkyně se teď zaměřila na druhou obžalovanou Simonu Kratochvílovou, někdejší náměstkyni ministerstva školství: Soud opatřil veškerou komunikaci s obžalovanou a svědkyní Valachovou. Důkaz je provedený a je z něj zřejmé, že z něj nevyplývá žádná skutečnost, že jí byly udělovány pokyny ze strany tehdejší ministryně svědkyně Valachové, jakou žádost by měla prosadit, blíže sledovat a dbát na její úspěšnost.
Soudkyně Lenka Cihlářová vypočítává konkrétní investiční projekty, na nichž měl Pelta osobní zájem. Cituje jeden z Peltových odposlechů, kde padají jména Nejedlý, Řepka a dodává: Vyplývá z toho, že obžalovaný měl zájem a chtěl prosadit konkrétní projekty.
Miroslav Pelta už před rozsudkem počítal s tím, že soudkyně Cihlářová může trvat na vině jeho i vině Simony Kratochvílové. Téměř jistě dojde na další odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, který by mohl rozsudek změnit.
Ještě k rozsudku, oba obžalovaní dostali o půl roku nižší trest.
Soudkyně trvá na tom, že Pelta disponoval seznamy s jím preferovanými žádostmi o investiční dotace.
Soudkyně nyní vysvětluje: „Nalézací soud se měl vypořádat s řadou otázek podle pokynu vrchního soudu. Měl doplnit dokazování. Soud tak učinil, navíc provedl i znalecký posudek. Na základě předchozího dokazování soud dospěl ke shodnému závěru o vině obžalovaných. Rozhodoval na základě širokého spektra důkazů, nikoli pouze na základě prostorových odposlechů.“
Soudkyně Lenka Cihlářová se vrací k rozhodnutí Odvolacího soudu, který původní rozsudek nad Miroslavem Peltou a Simonou Kratochvílovou zrušil a případ vrátil podruhé k Městskému soudu.
Rozsudek:
Kratochvílová: 6 let a peněžitý trest 2 miliony korun
Pelta: 5,5 roku a peněžitý trest 5 milionů korun
Soudkyně hovoří a klasifikuje trestné činy, jichž se obžalovaní dopustili. Pelta například „zvlášť závažného zločinu při správě cizího majetku ve stadiu pokusu.“ Těch paragrafů, které soudkyně čte, je však několik.
Takto vypadá plátno, na kterém je promítáno znění rozsudku. Verdikt o výši trestu nejspíš zazní za chvíli přímo od soudkyně.
