Jaká vlastnost se vám vybaví, když se řekne německý národ? Většině asi jejich disciplinovanost, organizovanost, preciznost. Zejména organizační schopnosti ale v pondělí, které bylo na atletickém evropském šampionátu v Berlíně označováno za kvalifikační den, výrazně pokulhávaly. „Na Němce to překvapivě vázne,“ postěžoval si po svém rozběhu na 100 metrů Zdeněk Stromšík. A práci organizátoři neusnadnili ani nám novinářům.
Základem každé akce je dostat se na místo konání, v případě atletů tedy na berlínský Olympijský stadion. Zdejší veřejná doprava funguje, alespoň zatím, více méně spolehlivě. Jako fanoušek, dobrovolník nebo novinář tak nemáte problém se z bodu A (hotel) do bodu B (stadion) dopravit. Ovšem pokud jste atlet, který je třeba už od rána nervózní před svými závody, není to ideální způsob cestování, a tak čekáte na shuttle bus. Ten ale v Berlíně první dny vůbec nejezdil podle rozpisu. „K hotelu nepřijel autobus ve dvě hodiny, takže nás vezl nějaký, který jel nejdřív na tréninkový a tam odtud nás až vezl na olympijský stadion,“ přiblížil situaci sprinter Stromšík. A nebyl jediný, kdo si stěžoval.
Navíc doprava není tím jediným, co atlety trápí. „Call roomy taky nebyly ideální,“ posteskl si Stromšík nad místem, kde se atleti před odchodem na samotný závod na stadionu srocují. „Nenechali nás popoběhnout ani třicet metrů, i když mají do druhého call roomu nachystanou dráhu. Spíš se nám tam hrabali v batozích, přebírali jídlo a všechno, co máme, přelepili tejpem.“
Dálkaři, včetně Radka Jušky, pak zase měli problémy s velkými prodlevami mezi pokusy. O tom by mohl své vyprávět i koulař Tomáš Staněk. Každý sice chápe, že když soutěží domácí závodník, v tomto případě David Storl, věnují mu místní organizátoři velkou pozornost. Ovšem co je moc, to je příliš. Přerušit soutěž ostatních protivníků před závěrečným pokusem, když jsou ostatní nervózní z toho, že stále nesplnili kvalifikační limit, jen proto, aby udělal moderátor rozhovor s místním borcem? Ale i to se tady dělo.
A ani my novináři jsme to první den neměli úplně snadné. Rozpis toho, kde sedíme na tribuně, nám zůstal utajen, samolepky se jmény na místech byly jen sporadicky. Když jsme se zeptali dobrovolníků, bylo vidět, že se v plánu, který museli rozložit přes dvě místa na tribuně, se sami pořádně nevyznají a navíc ještě ani nemají v rukou tu správnou část, kde jsme měli být. Kvalifikace už přitom běžely, čeští závodníci byli na ploše a my jsme potřebovali pracovat.
I přes počáteční potíže se vše ale musí zvládnout, první závodní den, čili úterý, už je i nám k dispozici plán stanovišť a sportovci jsou také na svých místech. Prostě to musíme brát tak, že kvalifikační den ještě není první den šampionátu.
I když… i oficiálně první den mistrovství Evropy se začínají projevovat potíže s internetovým připojením. Doufejme tedy hlavně za samotné sportovce, že smysl pro organizaci brzy nad všemi zmatky zvítězí.
Související články
