Koulař Staněk: Kulisy? Ne. Vnímal jsem jen, jak jsem blbej a hážu špatně | iSport.cz
Romana Barboříková
6. srpna 2018 • 22:13

Koulař Staněk: Kulisy? Ne. Vnímal jsem jen, jak jsem blbej a hážu špatně

TOP VIDEA
LIGA NARUBY: Řezníčkova evoluce, fakáč v Plzni a pocuchaná Tribuna Sever LIGA NARUBY: Řezníčkova evoluce, fakáč v Plzni a pocuchaná Tribuna Sever
Sparta - Karlovy Vary: Jurčina zlomil hokejku, jeho střela se odrazila do branky, 1:1 Sparta - Karlovy Vary: Jurčina zlomil hokejku, jeho střela se odrazila do branky, 1:1
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z NĚMECKA| Na netradičním místě mimo hlavní stadion si zazávodil koulař Tomáš Staněk. Jedna z českých medailových nadějí na právě startujícím evropském šampionátu atletů v německé metropoli si v kvalifikaci zajistila postup do finále. Ale „v suchém triku“ to rozhodně nebylo. „Naštěstí v první skupině naházeli tužku, to byla trochu výhoda,“ zhodnotil svůj výkon 19,77 metru, přičemž limit pro bezstarostný postup byl 20,40.



Ještě před samotným začátkem soutěže při rozhazování jste postupovou hranici atakoval bez problémů. Proč to v samotné kvalifikaci nešlo?
„V rozhazování tam byla lehkost, že je mi všechno jedno. V závodě jsem začal přemýšlet nad tím, abych do té koule tolik nešel, aby mě nevytáhla. A právě jsem do ní pánví moc nešel, nedokončil tu rotaci, vysadil zadek a to je jako by mě někdo vypnul. Tak jsem kouli jen zamával a neletěla... Ale první pokus měl tah. Jinak jsem se bál, abych nepřešlápl a neházel jsem to svoje.“

Po dvou sériích jste neměl postup jistý. Jaké to bylo?
„To bylo špatný... Věděl jsem, že tam je dost lidí, kteří by mě mohli zaříznout. Naštěstí v první skupině naházeli tužku, to byla trochu výhoda. Asi jim to taky nesedlo nebo byli opatrní jako já.“

Po třetím pokusu už jste věřil?
„Já moc nevěděl, kdo ještě jde po mně. Šel jsem hned za trenérem, byl jsem na sebe naštvaný, a říkal si, že s mým štěstím to nevyjde. Naštěstí to vyšlo, pak už zbýval jen Slovinec a Gruzínec a říkal jsem si, že by se musel stát zázrak z jejich strany, aby mě vyšoupli.“

Házeli jste na náměstí Breitschedplatz, kolem vás kostel, věžáky. Vnímal jste tyto kulisy?
„Já to vůbec nevnímal. Vnímal jsem jen, jak jsem blbej a hážu špatně, to bylo všechno. Snažil jsem se pořád soustředit, abych se aspoň s jedním pokusem potkal. Zkoušel jsem si různé otočky, ale kolem vás pořád pochodují ostatní, pořadatelé mi zakázali jít za hrazení... To mi vadilo, že jsme neměli prostor, na rozcvičováku jsme neměli rovinku, rozcvičovali jsme se v hrbolatém parku, to bylo špatné. Jak jsem se těšil, že by to bylo dobré, tak se to organizačně nepovedlo.“

A co říkáte na to, že diváci byli hodně blízko?
„Já jsem zvyklý, ale vadil mi ten prostor, nebyl klid. Pořád jste limitovaní. Radši mám diváky blízko, ale prostor i pro závodníky. Mohli to i zvětšit.“

Po sérii druhých pokusů byl navíc program přerušen rozhovorem s místním miláčkem Davidem Storlem. Naštvalo vás to?
„Kdybych byl vztahovačný, řekl bych, že to bylo kvůli mně, abych nehodil. Naštěstí nejsem vztahovačný. Je to hnus. Ač mám Němce rád jako publikum i organizátory, tak tohle by se nemělo dělat, když byl třetí pokus. Každý se soustředí, čekali jsme a najednou to zase pozdrží. To se mi vůbec nelíbilo.“

S čím půjdete do úterního finále?
„Abych házel to svoje. Nesmím být opatrný. Nesmím dělat klukoviny jako při kvalifikaci.“

 
Články odjinud


Články odjinud