Mají být příkladem. Mají se chovat ekologicky. Nemají fanouškům ukazovat riskantní sjezdy, i když pro ně tak nebezpečné nejsou. Když tato pravidla cyklisté nedodržují, vrchnost je potrestá, mnohdy velmi přísně. Jenže pak se objeví situace, kdy je právě ti fanoušci, kterým jsou vzorem, přímo ohrozí. Co pak zmůže federace a organizátoři proti tomuto těžce kontrolovatelnému faktoru? Jak ochrání samotné závodníky?
Cyklistika není bezpečný sport. Myšleno tedy ta profesionální. To slyšíme z úst řady současných i bývalých závodníků vždy poté, co dojde k nějakému nepříjemnému pádu. Na tato slova nešlo si nevzpomenout při sobotní 1. etapě Tour de France. Tu si budou Francouzi pamatovat díky velkému vítězství Juliana Alaphilippa, ovšem řada dalších pak kvůli dvěma velkým pádům.
Ano, k tomu druhému došlo především vinou nepozornosti samotných závodníků. Takovéto těžké pády se bohužel stávají a budou stávat dál. Ve velkém balíku tady totiž jede 180 lidí a někdo z nich může kdykoliv chybovat.
Jenže za ten první nemohl nikdo z borců na kole, ale fanynka s cedulí, která neměla na silnici co dělat. Navíc, ať už nápisem „Allez opi omi!“ chtěla dotyčná sdělit cokoliv, rozhodně to nebyl vzkaz cyklistům.
Jí šlo zjevně hlavně o to, aby byla vidět v televizních záběrech. Při příjezdu pelotonu totiž vůbec nesledovala samotný závod, ale hlavu i ceduli měla otočenou na kamery projíždějící vepředu. A takový divák nemá u trati co dělat!
Kouzlo silniční cyklistiky spočívá v tom, že se na ni bez vstupenek podél silnic může přijít podívat kdokoliv. Jenže tito přihlížející by také měli být soudní a uvědomovat si, jak se mají chovat, aby neohrozili sebe, ale také samotné jezdce, kteří pro ně show, na kterou se přišli podívat, dělají.
Tony Martin, který byl tím, kdo už se ceduli nemohl vyhnout a střetu zabránit, ji musel mít před očima ještě, když v sobotu večer usínal. A mnozí další, kteří se v tomto pádu ošklivě podřeli, se kvůli bolestem ani moc nevyspali. Všechny tyto věci by si měli ti, kdo přijdou k trati, uvědomovat.
Samotní cyklisté se snaží být vzorem hlavně dětem, aby také začaly sportovat, žily zdravě. V této sezoně tedy i trochu vynuceně kvůli novým pravidlům Mezinárodní cyklistické unie (UCI), která jim nařizují chovat se ekologicky.
Také jim zakázala nebezpečné pozice ve sjezdu, které pro samotné závodníky, kteří tuto techniku dobře ovládají, nebezpečné nejsou. Ale přijali to. Jenže pak se ukáže, že nebezpečí na ně číhá úplně někde jinde. Právě u těch, kterým se snaží být vzorem.
A jak v tomto případě UCI a organizátoři ochrání samotné sportovce, kteří jsou zde ohroženým druhem?! Odpověď bohužel zní: jen těžko. Zajistit 200 kilometrů silnic po obou stranách, ohlídat každého fanouška, to prostě nejde.
Jediné, co lze, je šířit osvětu, o což se snažil organizátor, společnost A.S.O., už před startem. Upozorňoval, aby diváci nedělali selfie, udržovali dostatečnou vzdálenost, hlídali si psy a podobně. Jenže co naplat, opět se našel někdo, kdo to nerespektoval.
Pořadatel Tour de France přistoupil k dalšímu kroku, tedy postihu dotyčné fanynky. Na tu podá trestní oznámení. Právě jako varování pro těch pár, kteří by se snad chtěli podobně zviditelnit.
Uvidíme, zda to zabere. Cyklisté, kteří musí letos ujet víc než 3400 kilometrů, by si to zasloužili. Bez nich show zvaná Tour de France nebude.
Témata:
blog, diváci, sport, Romana Barboříková, cyklistika, Tour de France, Mezinárodní cyklistická unie, silnice, Tony Martin, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
