Příště mohou slávisté slavit výhru nad Spartou trochu víc
Vyhrát dva domácí zápasy za sebou je už tradičně těžký úkol, při němž selhávají i nejvyspělejší týmy. A obtížnost se umocňuje, jde-li o vypjaté duely, mezi něž se bezpochyby řadí pražská derby. Slavia po třech letech porazila Spartu, následně měla tedy zdolat i Duklu, s níž v samostatné české lize ještě neprohrála. Nevyhrála, nepřiblížila se bodově špici tabulky, přesto je remíza 1:1 pro ni nakonec přijatelným výsledkem.
Hned po vyhraném derby se Spartou si trenér Dušan Uhrin mladší uvědomoval, že následný souboj s Duklou opět na domácím hřišti bude hodně ošidný. Zakázal hráčům slavit, byť připustil, že je realista a byl si vědom, že něco proběhne. Přikázal trénovat a soustředit se na další výzvu. „Jeden nevydařený zápas může všechno pokazit,“ upozorňoval.
Do 20. minuty byla jeho slova doslova prorocká. Dukla byla jasně lepší a mohla vést i vyšším než jednobrankovým rozdílem. Kdyby Slavia ostudně padla, ani výmluvy, že chyběly tři opory a další hráči nastoupili se sebezapřením, by neobstály. Vrátila by se tak při budování světlých zítřků o pár měsíců zpátky. Ona se však zvedla. Vyrovnala a mohla dokonce vyhrát. „Jsem ale nakonec s remízou spokojený,“ nechal se slyšet trenér Uhrin.
A nejen s ní.
Do skladby poznatků o síle mužstva si totiž může začlenit další pozitivní zjištění. Jeho svěřenci zabojují i v duelu, do něhož nevstoupili dobře, z laxnosti se vybičují opět k bojovnému a odpovědnému výkonu. Přičemž by se i v případě nezdaru mohli nadále chlubit, že ten mnohem sledovanější zápas se Spartou vyhráli. Ale neuchýlili se k lacinému, chtějí stoupat výš.
Když budou takto pokračovat, budou moci další úspěchy oslavovat ve větším rozsahu. Udělali další krůček k tomu, aby svého trenéra přesvědčili, že jim na dobrém jménu Slavie skutečně záleží.
