Je příliš slabý, zdůrazňovalo vedení Slavie Praha, když koncem srpna loňského roku lákalo Jaroslava Šilhavého, aby převzal po odvolaném Dušanu Uhrinovi mladším A mužstvo. Obávalo se, že trenér, který vystupuje vždy uhlazeně a vyhýbá se silnějším slovům natož odsudkům, nezvládne šatnu plnou drahých akvizicí, kterou pražský tým za přispění peněz čínského investora nakoupil s cílem vyletět nejen do českých fotbalových výšin. A na takové cestě není prostor pro sentimenty.
Oponoval, že slušnost není slabost. Dokládal, že si na předchozích štacích, se Slovanem Liberec bral i český mistrovský titul, dokázal s nezbedníky poradit, nezamazali mu kolektiv. Jen je srovnával jinými metodami. Nemusel je seřvat a trhat jim teatrálně smlouvu, když postačilo prosté oznámení o přeřazení do B mužstva. A k tomu i chlapské podání ruky na důkaz, že nejde o vzájemné osobní nepřátelství, ale takový jedinec v jeho mužstvu působit nemůže.
Stejně tak mluví před derby. Žádná nabubřelá slova o drcení decimovaného soka, holedbání se přepychovým kádrem vyšperkovaný reprezentanty několika světadílů, který nabral v jarní sezoně záviděníhodnou formu. Slova opatrná, chápavá, pro mnohé až zbabělá. Ale pasují k němu, ani opatrnost není slabost.
Jaroslav Šilhavý uznává, že Slavia je v derby favoritem, ovšem ke každému vyjádření připojuje pro něj typické ´ale´. Je si vědom, že utkání může ovlivnit spousta nepředvídatelných i předvídatelných okolností, či chyby hráčů, které ovšem z lidského hlediska umí i pochopit.
Nejde však o alibi. To vzhledem k postavení obou týmů v tabulce a možnostem Slavie ani žádné není. A Šilhavý ho také nehledá. Před derby mluví jen tak, jak je po celou trenérskou kariérou zvyklý. Jedno však slíbil: mužstvo nachystá a jakékoli podcenění soupeře nedovolí.
