Být nenápadný. Mimikry se Jablonci vyplatily, právem vládne lize
Plzeň? Sparta? Ba ne, je to Jablonec, kdo vede po jedenácti kolech fotbalovou ligu. Je to výraz turbulencí či slabosti jiných, ale i vlastního nenápadného vzestupu po období, kdy se zdálo, že tenhle tým už v nejvyšší soutěži nebude hrát výraznější roli. Být nenápadný a v tichosti nabírat sílu, pracovat bez velkých gest i hvězd – to je recept na úspěch.
„Není to pro nás nezvyk. Vždyť nedávno Jablonec získal půlmistra a pak hrál do posledního kola o titul.“ Takhle upřímně a svým způsobem hodně odvážně reagoval po nádherném zápase s Plzní, který skončil remízou 1:1, jablonecký stoper Vít Beneš.
Trochu opomíjený hráč, který vyrovnal parádní hlavičkou, prozradil, že na severu Čech nemají chuť jen na Plzeň, ale v čele tabulky už se jim sbíhají sliny na ještě lákavější menu.
Přitom časově ještě blíž než nedávno nebylo jasné, co s Jabloncem vůbec bude. Poté, co se jeho majitel a boss Miroslav Pelta stal předsedou fotbalové asociace, sám přiznal, že na svůj milovaný klub nemá tolik času.
Nejraději by si ostatně na sever přivedl šíbra Ivana Horníka, „hrdinu“ korupční aféry z roku 2004, ale rovněž oceňovaného fachmana (tedy pokud nejde o rozhodčí). Peltovi v tom zabránilo jen to, že by mu to jako šéfovi celého fotbalu neprošlo. Nebýt toho, už by fungoval PH faktor…
Tým už navíc vypadal poněkud vyšeptale, probíhala jeho rozpačitá obměna a tehdejší kouč František Komňacký veřejně pochyboval, jestli mu má ještě co dát. To už bylo na pováženou, vlastně tím dal najevo, že po čtyřech letech žádá o propuštění z Peltových služeb. Zkrátka nezdálo se, že by Jablonec čekaly nějaké světlé zítřky.
Jenže Pelta umí. Mezitím začal nakupovat po celé republice talenty, které by měl teoreticky získávat spíš někdo jiný. Neprodal do Sparty kanonýra Davida Lafatu, a hlavně vsadil na kouče Václava Kotala, jednoho z nejméně nápadných, ale přitom nejšikovnějších koučů v republice.
Muže do nepohody, kterého sice neměli rádi někteří hráči ve Spartě, kde byl po boku Jaroslava Hřebíka, ale už v Hradci Králové dokázal velké věci. Umí zamíchat se sestavou i rozestavením. A nevadí, že věčně působí podmračeným dojmem.
Sám Pelta přitom o Kotalově angažování mluví dost kuriózním způsobem. Když na jeho příchod vzpomínal naposledy pro časopis Reflex, svěřil se s pozoruhodnou scénkou. „Vysvětlil mi nějaké systémy, tři beky. Já říkám: Vašku, mně je to úplně jedno. Já chci, abyste byli úspěšní. Nejde o systém.“
Pelta je prostě svéráz. Řekl bych, že Kotal si o tom myslí svoje. Všichni stejně vědí, že nejlepší je být úspěšný systematicky…
