Může se přetrhnout, a pochyby zůstávají. Lafata by ale repre pomohl
Může se na hřišti přetrhnout, po fantastickém výkonu převede střelecký koncert s kvintetem gólů (vlastně skoro sextetem), a stejně se ta otázka znovu vrací: Má David Lafata na to, aby patřil do kategorie značené pěti hvězdičkami, nebo mu bude jedna vždycky scházet?
V českých poměrech je sparťanský snajpr bez jakýchkoli pochyb výjimečný. Ať už střeleckou bilancí, nebo neuvěřitelnou pracovitostí, výběrem místa, zápalem na hřišti, ovšem i čistým charakterem.
Razítko v podobě špičkového a úspěšného zahraničního angažmá mu však třeba kvůli nižší rychlosti chybí, stejně jako výrazná role v národním týmu. Tyhle dvě položky jsou přitom nutným předpokladem maximálního uznání.
Na druhé straně nemám pocit, že zvlášť v reprezentaci dostal opravdovou šanci. Takovou, aby věděl, že se na něm staví. Za Michala Bílka sám sebe nazval „turistou“, a z nominací nového kouče Pavla Vrby se zdá, že se s ním pro novou éru u národního týmu už nepočítá.
Při současném uzoučkém výběru útočníků by se však Lafata mohl v nejbližších dvou letech ještě náramně hodit. Přinejmenším pro určité příležitosti, a nejen díky souhře s letenskými spoluhráči, včetně Josefa Hušbauera, jenž sítem výběru prochází. A že je Lafatovi už dvaatřicet? U něho to nehraje takovou roli, vždyť nejvyšších výzev se dočkal až po třicítce.
Fotbalový nimrod dobře ví, jaké je to být na čekané. Ale taky kdy přesně zacílit.
