Vyřazení je kruté, ale doufám, že najdeme dost síly na to, abychom zvládli kvalifikaci Evropské ligy. Tak pravil sparťanský kouč Vítězslav Lavička. Vím, že prožíval zklamání, přesto jsou ta slova symbolem mdlého přístupu a utonutí ve zrádném víru malmöströmu.
Lavička je vzácný člověk, ve fotbale obzvlášť. Vážím si jeho klidné práce, která obecně dává smysl. Jenže k top úspěchu potřebuje i jiné vlastnosti: takové, které nemá všemi oblíbený „Víťa“, ale nemilosrdný šéf.
Ten včas řízne do živého, byť to bolí, udělá i tvrdá rozhodnutí, aby předešel nepříznivý osud nebo ho zvrátil. Třeba i tím, že bez skrupulí sáhne mezi své oblíbence. Pokud pak není rázných zásahů v potřebné míře schopen, musí mít ranaře alespoň po svém boku.
Populární kouč však v Malmö působil bezradně a absolutně nepřipraven, stejně jako celý (realizační) tým. A mnozí z těch, na něž nejvíc sází, ho zradili výkonem či chováním.
Lavička se musí změnit. Těžko to však svede. Pomoci by mu mohl sportovní ředitel Jaroslav Hřebík, jenže ten se zmítá v kazajce omezených kompetencí i nutné zdrženlivosti. Lavička by se mu musel podřídit, Hřebík ho nemůže nahradit. To je problém Letenských. I proto se doufá a hledá, místo aby se zařvalo: „Musíme to, sakra, dokázat!
Témata:
