Smrt, a ještě k tomu sebevražda, je nesmírně smutné a citlivé téma. Zvlášť s ohledem na pozůstalé, rodinu. Pokud je řeč o veřejně známé osobě, jakou byl někdejší fotbalový reprezentant František Rajtoral, jsou dilemata ještě vážnější. I my v redakci jsme řešili (a řešíme), jak o tragédii informovat, do jakých podrobností zajít, zda zmínit i to, co se v takových chvílích obvykle nehodí, co je a není etické. Je to na hraně, a pokud je někdo přesvědčen, že se má postupovat jinak, má na to právo a já to respektuju.
I přes riziko nedorozumění a přešlapů však souhlasím s tím, co v otevřeném rozhovoru pro čtvrteční Sport řekl Rajtoralův blízký kamarád, bývalý útočník David Střihavka, když podrobně mluvil o psychických problémech a dalších potížích vedoucích k osobní tragédii: „Ne jen napsat vzkaz a status na Facebook i Twitter a tím to pro mě končí. Tyhle věci by se měly řešit, pojmenovávat, za nic neschovávat.“
Ano, tak to je. Byť je příběh oblíbeného fotbalisty, za jehož úsměvem se skrývali démoni, osobní.
Nikdo na něj nemůže být expert a vykladač, jenž poví s neochvějnou jistotou, „jak to bylo“. Možná ani nešlo blížícímu se konci zabránit, vždy záleží i na vůli dotyčného pevně stisknout nabízenou ruku. Pokud nechce, nikdo ho nemůže nutit. Na druhé straně tohle neštěstí v sobě nese některé obecné prvky, charakteristické pro fotbalové či vůbec sportovní prostředí a jeho aktéry. Má smysl o podobných potížích či „jen“ některých z nich mluvit, odkrýt tabu – a byť by ta šance byla jednoprocentní, nebo by se dokonce vměstnala do jednoho promile, zkusit pomoci dalším.
Sportovci jsou tlačeni do výkonů a o svých problémech mlčí, říká koučka Březinová
Video se připravuje ...
Sám si z fotbalu a jeho často rázovitých postav dělám legraci. I třeba z toho, když někdo mluví o mytickém „tlaku“. Často je to jen výmluva, znásobená neznalostí toho, jak to chodí za hranicemi. Navzdory tomu jsou hráči vystaveni mnoha situacím, na které nejsou (dostatečně) připraveni. Nehledě na to, kolik podivných figur z „šedé zóny“ se kolem nich pohybuje s jasným záměrem je využít, zaplést do svých rejdů. Například sázkařských, jak dokládá případ, který skončil u soudu a který podrobně monitoruje kolega z Aktuálně.cz Luděk Mádl. Nespočet fotbalistů (i jiných sportovců) má v tomhle směru zatraceně oslabenou imunitu.
Všem je jasné, že za hromadu potíží si mohou sami a v první řadě za to právě oni nesou odpovědnost. Tudíž záleží hlavně na nich, stejně jako to platí o každém z nás. To, co se stalo Rajtoralovi, je však výzvou i pro jejich okolí, spoluhráče, kluby, agenty i hráčské „odbory“, aby se zamysleli nad tím, co všechno může přispívat k utajování osobních trablů, jak to lze změnit, čemu je případně v lidských silách předejít. Jistě mnoho aktivit probíhá a není to vidět, přesto je třeba zvláštní, jak často se ozývá věta: „Co dělá hráč ve svém soukromí, je jeho věc.“ Anebo: „K tomu se nebudu vyjadřovat, to je soukromá věc hráče.“
Obvykle na to dojde, když se stane nějaký průšvih. Ať už je to agent nebo klubový šéf, někteří z nich rychle zapomenou, jak pózovali na fotkách při přestupu, a najednou dávají alibisticky od svých „klientů“ ruce pryč. Nemluvě o jejich roli při domlouvání příštího angažmá – i kdyby hráč sebevíc do té které destinace chtěl. Jinou věcí je přikrývání problémů kvůli sobeckým zájmům, jejich kamuflování. Podivnou reakcí je i to, když se řeší, že jedna tuzemská hráčská organizace se prý na Rajtoralovi přiživuje a druhá raději úplně mlčí.
Ba ne, pojďme o tom mluvit. Co nejvíc ohleduplně a s citem, ale pokusme se o to. Ať to po dvou dnech nevypadá, že se nic nestalo. A že se to nemůže stát zase...
Explzeňský Rajtoral (†31) spáchal sebevraždu. Podívejte se na jeho kariéru
Video se připravuje ...
Témata:
fotbal, blog, sebevražda, média, František Rajtoral, sport, Štěpán Filípek, Fotbal na Heureka.cz
Související články
