Štěpán Filípek
1. září 2018 • 13:22

Krmenčík jako buldozer ve skleníku. Jak se z těžkých začátků zrodil střelec

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Bořil v ofsajdu? Asi ano, ale žádný záběr není stoprocentní. Nejasná ČK pro Petráka
SESTŘIH: Boston - Toronto 2:3. Pastrňák dal první gól v play off, rozhodl ale Matthews
VŠECHNA VIDEA ZDE

Před lety by to do něho málokdo řekl, a přece je to pravda. Michael Krmenčík – tak zní jméno, které nejvíc rezonuje před hitem fotbalové ligy Slavia - Plzeň. Jméno, jež má v osudu napsáno, že může dokázat velké věci. Vždyť už se k němu váže sto ligových startů a 44 gólů a to je, panečku pořádná porce! Bordeaux za něho také naposledy nabízelo bratru 180 milionů korun. Nikdy ho však nebudou zbožňovat všichni. V komentáři Štěpána Filípka projdete Krmenčíkův příběh od nelehkých začátků v Plzni.



Dívat se na něj jednorozměrně by přitom bylo nespravedlivé. Tohle je barvitý 3D fotbalový příběh, jenž nabízí dvě pointy.

Krmenčík je přesně ten typ, na něhož si každý okamžitě udělá názor a hrozí, že už ho nikdy nezmění. Vzdáleně mi tím připomíná Jana Kollera z dob, kdy ještě nebylo zřejmé, že dospěje ve velkého kanonýra. Jejich srovnání je čistě fotbalově nepatřičné, ale vybavuju si, jaké ten mladý kolohnát vzbudil reakce, když se v dresu Sparty zjevil na hřišti. Klátivým pohybem, vzezřením, atypickou postavou. A taky jak, ty jo, promluvil do kamer ve „vyšperkovaném rozhovoru“ po legendárním zvolání Václava Tittelbacha „Honzo, Honzo, Honzo, pojďte k nám“.

Našlo se dost lidí, kterým byl k smíchu. Kdyby takové momenty měly nezvratně rozhodovat o budoucnosti…

Ani Krmenčíka, jakmile začal být na očích, nebylo a pro mnohé stále není přetěžké umístit do šuplíku, který jeden zabouchne a už neotevře. Ostatně, sám tomu některými činy nebo výroky nahrál. I proto je v nemilosti u fanoušků soupeřů, hlavně Sparty a Slavie, jež za něho ovšem loni nabízela 80 milionů.

Ač vzbuzuje vášně, antipatie, až averzi, nezastřený pohled napovídá, že urazil kus cesty. Musí v něm být zvláštní vnitřní síla a odolnost. Uzavřené plzeňské prostředí s mnoha specifiky a pevně danou hierarchií je zvlášť pro začínajícího hráče, který vkročí do šatny s pány Horváthem či Limberským , nebezpečnou laboratoří. K výbuchu je v ní zatraceně blízko. Rodák z Kraslic mohl snadno dopadnout jako vyfouknuté vajíčko, které rozdrtíte v ruce.

Sám přiznal, že v „plzeňské smečce“, jež se sem tam tvrdému bossovi Adolfu Šádkovi utrhne z vodítka, to měl zatraceně těžké. Byť nad ním Šádek bděl a vytáhlý útočník přezdívaný Krmelec mu to dle svých slov nikdy nezapomene („Díky tomuhle člověku za vše, bez něj bych byl někde v truhlárně a dělal na šichty.“) Když si ale čtete jeho líčení začátků v Plzni, jdou (horváthovské) žerty stranou. Vůdci smečky dovedou kousat…

„To byla vojna jako řemen. Zeptejte se Davida Limberského nebo Milana Petržely, jaký jsem dostával kotel. Měl jsem dlouhé vlasy a ksicht, do kterého se pořád strefovali,“ vzpomněl v rozhovoru pro Mf Dnes.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud