Na jednom panuje všeobecná shoda: oceňme trenéra Davida Holoubka a hráče, kteří improvizovaně dali do kupy „náhradní“ reprezentaci a postarali se o to, že zápas se Skotskem neskončil propadákem, nýbrž solidním výkonem. Vedle toho tihle fotbaloví odvážlivci vzbudili nadšení mezi fanoušky, z nichž mnozí by druhé utkání Ligy národů možná ani nesledovali. Všechno má ale své meze. Byla to fotbalová anomálie, vymykající se všem kritériím. I proto bych z ní nevyvozoval dalekosáhlé závěry – a už vůbec bych nepočítal s nějakým pokračováním, jak přitom naznačil spokojený šéf fotbalové asociace Martin Malík.
Nemůže být pochyb o tom, že se národní tým ocitl v extrémní situaci, která vyžadovala netradiční a hlavně rychlá řešení. Ač to na Strahově v některých směrech mohou nést jako nespravedlnost, z velké části k tomu přispěli sami. Pozdě zjistili, že běžná opatření nestačí, jakkoli ani ta nejpropracovanější nevystaví nepropustnou hradbu, přes niž koronavirus nepronikne.
Jinou věcí jsou komunikační zmatky, byť i v tomto případě se lze odkázat na vysoce nestandardní podmínky, do nichž zasahují zástupci hygieniků a epidemiologů. Fakt, že (ne)jmenovaný masér z Teplic (nikoli svou vinu) zval v reklamní kampani na Skotsko vesele i poté, co se od týmu odpojil, už je vlastně jen úsměvná drobnost…
Ukázalo se však také, v jaké defenzivě se dokáže asociace ocitnout, když na ni udeří nejsilnější kluby. V tomhle případě je nicméně samozřejmě míč i na jejich straně: nejsem si skutečně jist, že dostatečně vyvážily vlastní zájmy vstříc pohárové Evropě a národního týmu, jak by tomu mělo být. To, že největší obhájce týmových potřeb Jaroslav Tvrdík nejprve vyhrožuje stažením nominovaných hráčů Slavie a hecuje šéfy Sparty a Plzně, a pak nakonec na druhý sraz na rozdíl od ostatních zničehonic dalších pět borců pustí se slovy „Reprezentovat je vždy čest“, nakonec vyznívá až jako výsměch. Jenže rovněž už tak nějak patří ke koloritu jeho veřejných vystoupení, osobního PR i pragmatismu muže, který si vzpomněl, že se chce ucházet o pozici ve Výkonném výboru FAČR.
Raději tedy ještě jednou: dávat po rozpuštění reprezentace po výhře na Slovensku během pěti hodin, z nichž se v pozdějších líčeních hektické práce posléze staly dokonce už jen tři, novou nominaci a vše zajistit tak, aby bylo s kým hrát v pondělí, se může jevit jako organizační a logistický majstrštyk. A zvlášť pod dojmem výkonu v samotném duelu a důstojném vystoupení až neuvěřitelně poslepovaného týmu a mnohých individualit. Přes to všechno byla následná euforie přehnaná a nemůže zakrýt bizarnost celé akce.
iSport podcast: Dal se čekat heroický výkon českého béčka? Kdo si řekl o nominaci?
Video se připravuje ...
Jenže podle šéfa FAČR Martina Malíka, který zřejmě hodlal využít pozitivní vlny emocí, je možné, že se něco podobného může opakovat. A to možná i v podobném personálním obsazení, tedy pod vedením kouče Davida Holoubka. „Je dokonce nutné to takhle brát. Srazy budou daleko komplikovanější z hlediska cestování. Mít v záloze druhý, obdobně schopný tým jako ten první, je naše obrovská výhoda. Nejsme poslední, koho něco takového na mezinárodní scéně potká,“ prohlásil pro ČT a za volbu Holoubka se pochválil: „Byla jasná a já si za ni teď děkuju, že jsme to takhle vymysleli.“
Dle mého nelze o nějaké kontinuitě nebo návaznosti vůbec mluvit, protože je to nesmyslná, a navíc nereálná představa. Nehledě na to, že porovnávat výkonnost prvního a jakéhosi záložního týmu základě uplynulého dění je už naprosto mimo. Vždyť tu mluvíme o mužstvu, v němž se sešli i hráči, kteří…
…se nevejdou v lize do základní sestavy
…nastupují v průměrných týmech nebo se na klubové úrovni na startu sezony neukazovali v nikterak oslnivé formě
…nepočítalo se s nimi v drtivé většině ani v původní širší nominaci
…jejich rychlonominace byla dána tím, že mohli okamžitě přijet, respektive „trvalým fotbalovým pobytem“ v dějišti utkání, tj. v Olomouci.
To není vůbec nic proti nim a znovu velké díky za ochotu tohle dobrodružství podstoupit. Ale jde o princip a normální fungování – i v nenormální době.
Dovedeno ad absurdum: Jaroslavu Šilhavému by se nyní mohlo předhazovat, jak vlastně mohl Jakuba Peška, Adama Jánoše, Marka Havlíka nebo Tomáše Holeše, hodnocené proti Skotsku jako nejlepší, v širší nominaci opomenout. Jenže se mu není – víceméně – co divit, postupoval logicky, i když seznam vyvolených reprezentačního trenéra bude vždy předmětem vášnivých debat. Nesmíme pak ani zapomínat na to, že průběh a výsledek utkání se Skoty je kromě velkého odhodlání a nasazení také souběhem specifických okolností, které už nemusí nastat. Ve fotbale se naopak stává, že po jednorázovém vzepětí přichází všednější prozření...
Logický postup do budoucna – pokud na něj nedej bože dojde – by měl být takový, že se nejprve sáhne mezi původní náhradníky (a teprve pak dál). A že nedojde k tomu, že zatímco jeden klub z tuzemské špičky (Slavia) hráče uvolní a další dva (Sparta, Plzeň) s jednou výjimkou nikoli. To je potřeba jasně nastavit a nechat do stanovených pravidel zasáhnout jen nefotbalové faktory. A nemluvíme tu o náhradnících nebo málo vytížených hráčích, ale té největší kvalitě, která bude k dispozici.
A v neposlední, ba v první řadě je tu i otázka realizačního týmu. Ačkoli se Holoubek zhostil svého úkolu, jak nejlépe mohl a zaujal i svou typickou bezprostředností po utkání, kterou získal další plusové body pro sebe a nepřímo i své nadřízené, místo zaskakujícího reprezentačního trenéra mu nepřísluší. Může to znít jakkoli tvrdě, ale – obecně vzato – tenhle džob by měl mít v rukou někdo úplně jiný. Nejlépe respektovaný svazový šéftrenér“ s vybraným realizačním týmem, který obstará praktické náležitosti. Respektive kouč respektovaný za práci na nejvyšší úrovni. Nikoli trenér výběru do 18 let, který je volný. To, zda takové osobnosti asociace do svých služeb dokáže, nebo vůbec chce přilákat, je na delší povídání.
Mimochodem, do fotbalové pohádky o Holoubkovi, což nemyslím ironicky, sice spadá i kapitola jeho nenadálé inaugurace na sparťanskou lavičku, z níž dirigoval slavné vítězství 3:1 nad Interem Milán. Jeho předčasná letenská mise však byla dopředu odsouzena k neúspěchu, byl to neadekvátní tah. Rozpačité pak bylo i půlroční působení v Liberci, které ho přitom mělo trvale vystřelit do „dospělého“ fotbalu, při následném angažmá v Ružomberoku doplatil na ekonomické problémy klubu. Zatím mám pocit, že parketa mediálně oblíbeného kouče je stále mládež.
Byl to moc pěkný příběh, skoro zázrak. Ale ty se nedějí každý den, ale výjimečně. To by měli mít všichni důležití aktéři na paměti – a stavět na úplně jiných základech. Klidně o dost všednějších.
Česko - Skotsko: Holoubek byl na hráče hrdý. Mandous si na penaltu věřil
Video se připravuje ...
Témata:
Česko, reprezentace, blog, sport, Štěpán Filípek, Liga národů, Plzeň, fotbal, Skotsko, David Holoubek, Adam Jánoš, trenér, Fotbal na Heureka.cz
Související články
