Byl to snad až příliš krutý pohled sledovat, jak slávisté nepadají na koleno, ale na kolena. Jedna rána. Druhá. Třetí. Řach! Bum! Prásk! Když už tak už. Vlastně to tak trochu připomínalo nešťastnou odvetu s Midtjyllandem – teď se to ovšem do brány Slavie valilo za jiných okolností, a ne na konci zápasu, ale na začátku. Mohla za to technická nadstavba hráčů Arsenalu a taky fakt, že tentokrát byli slávisté v soubojích věčně druzí, nestíhali. Škoda, ale i tak je druhé čtvrtfinále Evropské ligy po dvou letech výtečný výsledek. Tahle soutěž je pro Slavii jako dělaná...
Jestli se právem pějí ódy na mimořádné běžecké vlastnosti slávistů, přišla drsná lekce. Právě jejich velká zbraň selhala, propadli, nechali se rozebrat protihráči, které by měl přitom zbrzdit míč na noze. Jenže opak byl pravdou. Arsenal kromě toho přidal navrch technické dovednosti, jež lze nahradit jinými atributy, jen ne úplně vždy. V téhle disciplíně slávisté rovněž zaostávali, a z toho také pramenily situace, z nichž padaly góly nebo přicházely nebezpečné ataky.
Až příliš často se ocitali o krok, ne-li o víc za svými rivaly, a při obranné činnosti byli v nevýhodné pozici. Ať už to byl Lukáš Provod, jenž stál špatně pozičně před první brankou a nepokryl protihráče. Nebo Jakub Hromada, jenž zavinil penaltu zákrokem zezadu. A stejně to mohlo dopadnout po zákroku Petera Olayinky, kdy rozhodčí Cüneyt Cakur Slavii odpustil další penaltu. Třetí trefa (a nejen ona) pak odkryla neobratnost Davida Zimy, který se musel otáčet.
V tomhle případě se však projevila i nedostatečná defenzivní činnost celého mužstva, na niž ve středu pole měla podíl absence Tomáše Holeše v nouzi zataženého do obrany. Co pomohlo jedné řadě, uškodilo jiné. Bylo toho zkrátka až moc. A příliš mnoho hráčů neukázalo top kvalitu, v ofenzivě byli neškodní. Lidově řečeno, Arsenal jim prakticky nedal čuchnout. I proto Slavia prohrála jasně 0:4.
Upřímně, myslel jsem si, že by jí to navzdory nepříznivým aspektům typu improvizace ve středu obrany a zjitřená atmosféra daná kauzou Ondřeje Kúdely mohlo vyjít. Nemusela být tak daleko od dalšího kroku. I tak obohatila sbírku svých velkých úspěchů a několik stovek fanoušků na stadionu. Potvrdila jméno, které si v Evropě udělala – a to je, byť to zní jako fráze, cennější než krásné, ale neopakovatelné vzepětí.
Taky jako by potvrdila slova Pavla Vrby, teď už trenéra obou jejích největších soupeřů poslední doby. A to, že pro české týmy je přirozenějším fotbalovým „ekosystémem“ Evropská liga než Champions League. Ostatně, Slavia přece ústy svých šéfů celkem bez větší pozornosti upravila strategii spíše směrem k pravidelné účasti v této soutěži. Třeba je výhra v ní oním tajným snem, o němž mluvil trenér Jindřich Trpišovský...
Témata:
fotbal, blog, evropská liga, sport, Štěpán Filípek, SK Slavia Praha, Jindřich Trpišovský, Pavel Vrba, Arsenal FC, Tomáš Holeš, Jakub Hromada, Lukáš Provod, Sport na Heureka.cz
Související články
