Video se připravuje ...
„Fotbalista musí být svině.“ Pardon za jadrný začátek, jen co je pravda. Ale takhle jsem to z úst fotbalových trenérů, ale i samotných hráčů slyšel za uplynulá léta mnohokrát. Podobně se říká, že s jedenácti hodnými kluky nic nevyhrajete. Vlastně to ani nemusí být (ve všech případech) míněno tak zle, jak to zní. Tomáš Holeš, nový český fotbalový hrdina, v každém případě ukazuje, že to jde i jinak. Stejně jako jeho parťák Tomáš Souček. Že se lze dostat na vrchol jinými cestami – a zároveň dosáhnout efektu, jejž chce expresivní přirovnání alespoň z části přivolat.
Na pozici pravého obránce Jablonce byl Holeš v české lize top. Ukázkové sprinty u postranní čáry, centr, ale taky tvrdá gólová střela (byť to tak nebývalo vždy). Po přestupu do Slavie za horentních čtyřicet milionů korun, které se podle mě vymykají transferům v českém prostředí i navzdory nynějšímu a ještě víc budoucímu zhodnocení, ovšem skončil v roli náhradníka. Takového, který se často ani nevejde na lavičku a musí se spokojit s místem na tribuně. A když už nastoupí, je to takové nemastné neslané. Rozhodně si neřeknete: Jak ho může trenér nestavět?!
Holeš se přesto nevzdal, makal na sobě – a vyplácí se mu to. Byť na začátku pochyboval o tom (a já taky, ale to pro něho tolik důležité nebylo...), že by místo defenzivního záložníka bylo pro něho. Nevzpouzel se, svůj nový úděl vymyšlený jasnozřivým filutou Jindřichem Trpišovským přijal.
I když ano, dá se klidně říct, že mu ani nic jiného nezbývalo (vlastně oběma). Na druhé straně takhle se razantně přeškolit v osmadvaceti letech... Ne nadarmo Trpišovský zmínil příklad slavného německého reprezentanta Philippa Lama, jenž zažil stejný fotbalový přerod.
V každém případě Holeš místo zpátečky dupnul na plyn a doma, v Evropské lize a nakonec i v reprezentaci ukázal, co všechno dokáže. Hlavně v osmifinále EURO s Nizozemskem, kdy se dostal ke gólové hlavičce a pak předvedl skvělý odhad, úžasný sprint i přehled při asistenci Patriku Schickovi. Vzal na sebe role, které by obvykle měly náležet jiným. A zaujal i proslulého glosátora Garyho Linekera.
Holešovi se vrací přístup, který v sobě měl odedávna zakódovaný. Jeho klíčový aspekt pojmenoval trenér Václav Kotal, který ho zblízka pozoroval v Hradci Králové: „Už v mládeži měl vlastnost, že všechny situace dohrával až do konce.“ Nevypustit žádnou situaci. Nabíhat si i tehdy, kdy je mizivá šance, že se tam dostane. Pořád být ve střehu. A čekat, že to přijde. A ono to fakt jednou přijde – a pak to stojí za to. Investované kilometry se rázem bohatě zhodnotí.
K tomu, aby byl schopen mocně přispět k sukcesu mužstva, přitom Holeš nepotřebuje žádné zákeřné zbraně, nezjednává si respekt fauly, konfrontačním chováním. Jede na sto díky csaplárovskému „podvozku“ svého přístupu (pracovitosti, bojovnosti, nasazení, pečlivosti, vítězné mentality, rvavosti i dravosti), na který postaví kvality, kterým se říkává fotbalové.
Je jako mašina, která si sama nastaví start a jede až do konce. Nepotřebuje k tomu nikoho zvenčí. Byť samozřejmě potřebujete být ve správně nastaveném prostředí, s trenéry, kteří dokážou vaše vlohy využít – nebo objevit ty netušené.
Zároveň na sebe Holeš neupozorňuje jinak než na hřišti. Maximálně tím, že proslavil jeden hradecký dům, jehož obyvatelé poslední dobou věnují zvýšenou pozornost nástěnce v přízemí...
V nemálo ohledech se jeho cesta podobá té, po níž se vydal jiný „slušňák“ nebo „hodný kluk“ Tomáš Souček. Ostatně z Borovnice, odkud Holeš pochází, to do Součkova, tedy Havlíčkova Brodu to není nijak daleko.
A teď jsou si zase o něco blíž...
Témata:
Česko, reprezentace, blog, sport, Štěpán Filípek, SK Slavia Praha, EURO 2020, Euro 2021, fotbal, Tomáš Souček, Nizozemsko, Jindřich Trpišovský, Patrik Schick, Tomáš Holeš, Václav Kotal, trenér, Jablonec, Sport na Heureka.cz
Související články
