Šilhavý: muž, kterému (NE)VĚŘÍ. Jako ve Slavii, oťukávání nástupců?
Je to týden, co se česká reprezentace dozvěděla, že jejím prvním soupeřem v baráži mistrovství světa v Kataru bude Švédsko – s dalším výhledem na Polsko, či Rusko. Rázem zavládla jistá úleva a optimismus, zvlášť na straně hráčů a trenérů. Přesto nezahnaly rozpaky, v jakém je národní tým stavu a jakou reflexi etapy po letním EURO vykazují ti, kteří jsou za něj odpovědní. Koneckonců, pozoruhodné je i to, jak je tuzemský elitní fotbalový koráb i nadále (ne) ukotven. Místo toho se tak nějak pohupuje po českém rybníčku.
Jde to zkrátka ztuha. Jako když německá legenda Lothar Matthäus sváděl perný zápas s míčkem určeným pro losování, než z něho vykutal lísteček s nápisem CZECH REPUBLIC.
Ostatně, tentýž den vydal šéf FAČR Petr Fousek po schůzce s trenérem Jaroslavem Šilhavým prohlášení tohoto znění: „Celá asociace se bude koncentrovat na to, aby reprezentace měla v březnových zápasech ty nejlepší podmínky a aby uspěla.“
Bez znalosti toho, co předcházelo, se výpovědní hodnota sdělení zdá mizivá, ba nulová. Proč zdůrazňovat něco tak samozřejmého?
Proto, že Šilhavý po kvalifikační derniéře s Estonskem vycítil, že jeho postavení není nejpevnější. A veřejně se s tím svěřil. „Trošku mě to mrzí. Práce, kterou jsme za tři roky odvedli, jde pořád nahoru. A teď naše setrvání či nesetrvání bude záležet na tom, jestli postoupíme, nebo ne. Nevím, jestli je to zrovna ideální,“ řekl pro ČT sport. „Určitě budu rád, abychom si sedli a popovídali si, jaký je vůbec stav věci,“ vyzval nepřímo Fouska. A přidal se i jeho asistent Jiří Chytrý, jenž požadoval hodnocení v hlubším kontextu a vyslovil přání, ať se vše rozsekne ještě před baráží.
Co se reálně stalo a přimělo oba muže k tomu, aby obezřetně, ale přece jen vcelku srozumitelně dali najevo dotčenost a zároveň vyvinuli určitý tlak na svého nadřízeného?
Byla to Fouskova slova, která pronesl po skončení kvalifikace MS, kde český tým skončil až třetí, takže si ani nezajistil možnost být v baráži nasazen a těžit z domácího prostředí. Postup naštěstí zaručilo předchozí tažení Ligou národů, za což Šilhavému patří právem uznání.
Na druhé straně není snad nic horšího – myslím, že vědomí téhle jistoty se ukázalo jako poněkud kontraproduktivní psychologický faktor, jenž ovlivnil celkový přístup a atmosféru během větší části kvalifikace i jednotlivosti. Včetně nešťastných momentů, jako před utkáním s Belgií dostali stopeři Jakub Brabec a David Zima požehnaní, aby si odjeli vyřizovat zahraniční angažmá.
Ale zpět k Fouskovi. Předseda FAČR se po Estonsku dopustil následujícího hodnocení: „Se třetím místem ve skupině spokojený nejsem, naší ambicí měla být druhá příčka.“ Shrnul tedy všeobecné mínění odpovídající kvalifikačnímu klopýtání (vyjma startu a remízy s Belgií). Bylo by špatně, kdyby hovořil navzdory pověsti fotbalového diplomata jinak. Nespokojenost byla jeho povinností.
Dovětek o tom, že Šilhavého pozice je téma pro výkonný výbor asociace, z nejšikovnějších, pravda, nebyl, ale logicky z pohledu na kvalifikaci vyplývá. Nejde se tvářit, že je to vlastně jedno.
Ukázalo se totiž, že strůjci čtvrtfinále EURO vidí následné dění úplně odlišně. A to je problém.
