Dva dirigenti, jeden s taktovkou, druhý bez ní, protože si vystačil s umazanýma rukama, ovládali orchestr složený z těch nejrůznějších nástrojů. Poslušný orchestr, jen co je pravda. (Téměř) nikdo si nedovolil přerušit koncert, kdy to ladilo – a přece tahle produkce trhala uši.
Takový obrázek o českém fotbale nabízí policejní spis nazvaný Akce Šváb. Jako Dirigent_00 a Dirigent_01 v něm díky dvěma používaným a „napíchnutým“ telefonním číslům figuruje někdejší mocný boss Roman Berbr, jako dvojka pak jeho pochop a spojka Roman Rogoz.
A v policejních odposleších najdete i další čísla, respektive „čísla“ podílejících se na nekalostech, včetně pasení rozhodčích. Což zní tvrdě, ovšem odpovídá to zvyklostem i slovníku všech zúčastněných. Stejně jako tomu, jak sami sebe vnímali (jako když se sudí Petr Ardeleanu nechává Berbrem vskutku teple lidsky oslovovat Ty hajzle).
Mimochodem, ponižující tón, hotová devótnost lidí projevovaná vůči Berbrovi, ale hlavně Rogozovi, příkladu primitivního jednání nejhrubšího zrna, je opravdu nebetyčná. Kvůli potřebě dobře vycházet s „Taťkou“ a jeho „Synkem“, ať už z donucení a podrobení se systému, nebo z vlastní vůle a přičinlivosti, si tím kopali hrob (sebe)úcty.
Ale k tomu hlavnímu. Spis, který čítá úctyhodných 1820 stran a publikované úryvky z něho dílem děsí, či baví (případně obojí), potvrzuje, jak hluboko i široce Berbr dokázal kontaminovat tuzemské fotbalové prostředí.
Do své organizace zatáhl velké množství lidí z různých stupňů klubové hierarchie napříč celou republikou. Příznačné při tom je, že teď bedlivě sledují, co na koho prasklo, a jako nejlepší obranu volí útok: upozorňují na ty druhé.
Klubů se v odposleších objevuje tolik, že je spíš otázkou, kdo v nich není, než kdo v přepisech figuruje. Vzájemně to na sebe vědí
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
