Video se připravuje ...
Je to jako v politice. Pragmaticky, protože není zbytí, se dá dohromady koalice, ale jedna z vládních stran se pak do značné míry chová jako opozice. Podobně vypadá vztah dvou „F“: šéfa fotbalové asociace Petra Fouska (a jeho lidí) s hnutím Fevoluce. Bublalo to, vřelo a případem Valtr, kdy šlo o další osud generálního sekretáře asociace a předsedova klíčového muže, kalná voda vytryskla ven.
Problémy vzájemné (ne)spolupráce byly zakódovány už do jejího začátku. Fousek s Fevolucí uzavřeli sňatek z rozumu. Před loňskými volbami nového vedení asociace zjistili, že se bez sebe zkrátka neobejdou. Dlouholetý fotbalový diplomat, jak je opatrný Fousek titulován, věděl, že potřebuje přízeň Fevoluce. Ta dokázala v krátkém čase vytvořit fungující organizaci, jež získala „kluky z plakátu“ v čele s Vladimírem Šmicerem, vytvořila si silné mediální zázemí a rozjela úmornou tour po okresech a krajích.
Jenže předseda z jejího středu, tedy Šmicer, byl nezvolitelný (nakonec ani coby místopředseda) a přední protagonisté jako Rudolf Řepka si logicky nesli cejch lidí, již dlouho působili na asociaci s Romanem Berbrem – a opustili ji v podstatě až tehdy, kdy už nebylo vyhnutí. Proto Fevoluce k přestavbě Strahova a k tomu, aby se třeba nestal šéfem svazu Karel Poborský (v obecném podvědomí podporovaný konzervativci, neřkuli „berbrovci“), zase potřebovala Fouska.
Společné dílo se podařilo, jenže se muselo dříve či později projevit, že bylo uhnětené pragmatickými pohnutkami bez autentických vnitřních vazeb a nitek. Tedy spíše dříve.
Přišly všední dny a zabírání dobytého území.
Nejde nám o funkce – tuhle větu jako svou mantru přepečlivě opakovali zejména předáci Fevoluce Rudolf Řepka a Ondřej Lípa, ale i další, aby ujistili, že jim jde o ideály, principy a celkovou změnu. Můžeme tomu říkat taktika nebo třeba pokrytectví. Bez obsazení důležitých pozic ničeho velkého nedosáhnete a je v pořádku o ně usilovat. Pak záleží na tom, co přesně si od toho slibujete, jak to děláte a jak kvalitní kandidáty přivedete. To je třeba zkoumat u všech aktérů zápasu o moc a vliv.
Fousek už v důsledku svého založení a stylu práce neumí, respektive ani nechce vládnout tvrdou rukou. Z toho pramení hodně nedotažeností a potíží. Otázkou je také jeho personální politika, která marným pokusem o Valtrovo sesazení nekončí tečkou. Šéfa FAČR nezdobí mediální obratnost, neumí „prodat“ to, že musí v první fázi své vlády likvidovat dědictví v podobě nestandardních smluv, stadionu na Strahově a podobně.
Až úzkostná snaha o konsensus je obecně chvályhodná, ale taky brzdí, vede k neakceschopnosti a ubírá body. Šéf fotbalu musí být chtě nechtě „macho“ s charismatem, jenž strhává. Jinak ho džungle pohltí, roztrhá na kusy nebo využije. Jak se jednou nechá přitlačit ke zdi, už u ní zůstane.
To je tedy A. Ono B je fakt, že od začátku Fousek a spol. stojí proti organizované skupině, která tak sebe sama nadále vnímá, chová se podle toho a vyžaduje rozsáhlou kontrolu nad děním ve FAČR, včetně obsazování všemožných pozic. Fouska si dokonce Fevoluce zve na zvláštní setkání, v podstatě na kobereček. Jako zkraje roku v Únětickém pivovaru.
Hnutí vlastně do značné míry pokračuje v předvolebním boji. Několikrát vydalo důrazné prohlášení, ať už na téma očista ve fotbale nebo postoj k Rusku. Vymezovalo se v nich vůči vedení asociace – v němž je přitom paradoxně zastoupeno. Což mimochodem seznamem funkcí svých členů před zbabraným atakem na Michala Valtra samo připomnělo, byť s důrazem na přívlastek neplacená.
Ve výkonném výboru jsou Rudolf Řepka a Tomáš Neumann. Pokud jde o onu pomalou očistu, předsedou klíčové etické komise je Jan Eisenreich. A kdyby došlo na výtky, že FAČR nezískává finance od sponzorů, předsedou představenstva k tomu určené agentury STES je Tomáš Sluka. A pak je tu sportovní rada. V jejím čele stojí Šmicer, jehož ovšem, myslím, všechno to politikaření (tolik) nebaví, a mezi členy Antonín Barák – a dokonce ambiciózní Lípa.
Šance pro staré kádry
Novinkou je, že nyní se šéf FAČR snad poprvé ve funkci odhodlal k tvrdším slovům – a právě na adresu Fevoluce, od níž se mezitím odvrátily jiné iniciativy jako Čistý fotbal. Dosud Fousek takříkajíc „držel basu“. Jednak proto, že takové věci na veřejnost nevytahuje a chce se raději dohodnout, jednak z toho důvodu, že v tomhle stylu boje by mohl tahat za kratší konec.
Nyní se však na své poměry odvázal. Po úterním výkonném výboru se cítil pevněji v kramflecích. Jenže pozor, stálo ho to nepříjemné vyjednávání něco za něco. Na zasedání musel ledacos skousnout. A i když si Fevoluce sama dala pohlavek, neskončila na lopatkách. Těžko se stáhne na delší čas. Byť odkryla karty a uškodila si, stejně jako to dělá vystupováním některých svých lídrů.
Fousek nemůže nechat ataky dojít tak daleko, že se stane už napřímo hlavním terčem on. Především na červnové valné hromadě. Fevoluce může brzy přejít do fáze revoluce. Hovoří se o případném velkém návratu Řepky, už dříve existovaly plány na oslovení Pavla Nedvěda, o jehož domácí agendu by se přitom postaral někdo šikovný.
O tom snil i bývalý boss FAČR Miroslav Pelta. A kdo ví, zda jednou nějakou úlohu nesehraje bývalý sportovně-technický ředitel Michal Prokeš, jenž ještě za Romana Berbra buntoval opozici, než musel odejít.
Onen zápas o moc je oboustranný. A nikdo by se neměl tvářit, že je to jinak. Zároveň tu hrozí jedno velké nebezpečí: těžit z rozkolů mohou jen lidé, kteří byli spjati se starými pořádky. Jejich význam vzroste a stanou se důležitým faktorem, jenž začne rozhodovat. Nejhorší by bylo, kdyby sváry a půtkami český fotbal promarnil historickou šanci zbavit se všech těžkých berbrovských okovů.
Nedopusťte to.
Témata:
funkce, sport, FAČR, Fevoluce.cz, fotbal, Fotbalová asociace České republiky, Karel Poborský, Pavel Nedvěd, Roman Berbr, Strahov, Vladimír Šmicer, Ondřej Lípa, Petr Fousek, STES a.s., Fotbal na Heureka.cz
Související články
