Video se připravuje ...
BLOG ŠTĚPÁNA FILÍPKA | Byl to pro něho jeden z nejtěžších okamžiků v životě. Prožíval ho uvnitř své bubliny, musel být strašně sám – i když to vždy byla a je jeho volba. Když zdeptaný Cristiano Ronaldo se slzami v očích a pohledem upřeným do země opouštěl hřiště po porážce Portugalska s Marokem (0:1) ve čtvrtfinále mistrovství světa, byla to smutná pointa příběhu, v němž se sám obsadil do vedlejší, a ne zrovna kladné role. Emocí kolem něho je tolik, že zvládnout je snad přesahuje síly jednoho člověka. Nechci být vůči němu nespravedlivý a nakládat mu, když je na kolenou. Na druhé straně to neznamená kašírovat realitu a při vší – oprávněné – úctě nevidět, že vším humbukem poslední doby uškodil sobě i národnímu týmu.
„Vyhrát mistrovství světa s Portugalskem bylo největším a nejambicióznějším snem mé kariéry. Tvrdě jsem za něj bojoval. Bohužel, sen skončil.“ V těchhle Ronaldových větách se odráží celých šestnáct let a pět světových šampionátů, na nichž se za svou zemi bil. A na kterých také skóroval, jak neopomněl ve svém prohlášení připomenout. „Chci jen, aby všichni věděli, že se toho řeklo a napsalo hodně. Hodně se o tom spekulovalo, ale moje oddanost Portugalsku se ani na chvíli nezměnila. Vždy jsem byl tím, kdo bojoval za cíl všech a nikdy bych se neotočil zády ke svým spoluhráčům a své zemi,“ zdůraznil.
Zády k ostatním se otočil bezprostředně po poslední vteřině prohraného čtvrtfinále. Měl kapitánskou pásku, ale v té chvíli nechal mužstvo napospas zklamání a oddal se svému žalu. To se nedělá, ovšem beru výhradu, že takový názor v tomhle kontextu zní až nelidsky. Je možné pochopit tu nezměrnou tíhu, která na značce CR7 ležela. A to doslova v přímém přenosu – stejně jako jindy na něho fotografové a kameramani mířili ze všech nejvíc, na úkor týmu, i tentokrát diváci u obrazovek sledovali jeho odchod do šaten krok za krokem. Pro někoho necitlivé, pro mě ale logické. Mediální zájem přispěl k Ronaldově slávě i výdělkům, měl z něho prospěch, proto s ním musí počítat i tentokrát.
Ostatně, média uměl sám využít, když se mu to hodilo. Naposledy konkrétně formou třaskavého rozhovoru s moderátorem Piersem Morganem k tomu, aby si krátce před mistrovstvím vyřídil účty s Manchesterem United. Je to složitá kauza, na níž nesou nějaký podíl viny obě strany, opětovný manželský svazek skončil nechutným rozvodem. V každém případě však Ronaldo ukřivděným vystoupením připomínajícím – s nadsázkou – výlevy jistého páru odstřihnutého z anglické královské rodiny dostal pod tlak nejen sebe, ale ovlivnil také atmosféru kolem celého portugalského týmu (a uvnitř). Jestli chtěli jít společně za zlatem, nemohli si takový rušivý prvek dovolit. Plus samozřejmě Ronaldovy negativní reakce v průběhu šampionátu, kdy se stal náhradníkem, a podobně. Možná byly do jisté míry zveličené, ale neobjevily se samy od sebe. Rodák z Funchalu k nim zkrátka zavdal důvod.
Ronaldo na MS: zásadní gól z penalty, sporná hlavička a oslavy s týmem
Video se připravuje ...
Jeho ego se s pozicí, která mu připadla, nemohlo sířit. Ano, to ego, díky kterému by se nikdy neocitl ve společnosti největších fotbalových legend, a to nejen moderní éry. Ano, ono ego, jež mu umožnilo vyrovnávat se s enormním náporem, jemuž v kariéře čelil. Nicméně znovu: on si tuhle cestu dobrovolně vybral – i způsob, jakým po ní půjde. Tedy takový, jenž výjimečnou pozornost se vším, co k ní patří, přitahuje. Ber, ale i dávej, takhle to chodí.
Ústup ze slávy při tom trvá už nějakou dobu, to vidí každý. Byť v Juventusu, kde strávil tři sezony, může svá čísla vzít jako účinnou obhajobu. Jenže ani tam do sebe vše nezapadlo, jak mělo, přičemž i turínský velkoklub musel (měl) s odstředivými faktory dopředu počítat. Jednoduše řečeno, Ronaldo se celkově dostal do fáze, kdy naprosto ospravedlnil debaty o tom, že ještě víc než dříve není kompatibilní s týmovým pojetím hry čím dál více potřebným pro úspěch na nejvyšší úrovni, nebo že je dokonce brzdou. I navzdory tomu, že v sedmatřiceti letech jsou jeho výkony stále hodny respektu. Přesto je jeho očekávaný odchod směr Blízký východ logickým a asi jediným možným řešením.
Takže ještě jednou: Ronaldo je bezpochyby jednou z největších postav světového fotbalu všech dob. Králem, který psal s Lionelem Messim scénář fotbalové Hry o trůny. Respektive o trůn. Argentinskému sokovi ho teď portugalský švihák uvolňuje příliš snadno. Neodchází, jak by si zasloužil.
Nemyslím však, že by to měl někomu vyčítat.
Témata:
fotbal, blog, mistrovství světa, sport, Štěpán Filípek, Portugalsko, Manchester United, Cristiano Ronaldo, ms ve fotbale 2022, ms v kataru 2022, Fotbal na Heureka.cz
Související články
