Postup do základní části Evropské ligy je pro Slavii reálně ztracen. Domácí prohra 0:3 s Anderlechtem je tvrdým faktem, tohle už otočit nepůjde. Po prvním poločase byli přitom fanoušci plní optimismu – slávisté hráli bojovně a odvážně. Jenže po přestávce přišla od Belgičanů lekce. A také ukázka toho, na co současná Slavia (ne)má.
Slavia si moc přála nakouknout po dlouhé době do předkol evropských pohárů. To se jí povedlo a díky postupu přes Tallinn a Rio Ave dokonce snila o základní skupině Evropské ligy. Ano, všichni věděli, že Anderlecht je těžkým soupeřem, ale „když předvedeme maximum, máme na něj“. Ukázalo se, že ne.
Ve druhém poločase totiž belgický tým přepnul na vyšší level a Slavia absolutně odpadla. Tři góly v domácí síti nebyly žádná náhoda. Anderlecht navíc pokračoval a mohl přidat další branky. „Sešívaní“ byli v tu chvíli pouze sparingpartnerem.
V čem byl největší problém? Slavia vyklidila, samozřejmě neúmyslně, střed pole. Fotbalisté Anderlechtu ukázali individuální kvalitu, navíc fungovali jako jeden celek. Jejich kombinace měly smysl, mužstvo přesně vědělo, co chce hrát. Na míči bylo silné a sebevědomé.
Slavia byla naopak evidentně rozhozená. Bylo vidět, že na tuhle ligu ještě nemá. Jakmile přišel první direkt, slávisté spadli na zem a nedokázali se z ní zvednout. Od té chvíle nic nefungovalo. Problémem bylo dát si několik přihrávek za sebou, o nějaké individuální akci nemluvě.
Vypadnutí s Anderlechtem nebude pro Slavii tragédií. Vždyť to není ještě ani rok, co do klubu přišli noví majitelé, s nimi peníze a Slavia začala fungovat jako „normální klub“, jak v jednom rozhovoru přiznal Karel Piták.
Slavia se od té doby výrazně posunula. Nejen na hřišti, ale také mnohem lépe pracuje s fanoušky, snaží se budovat akademii, chce získat stadion Eden. Jenže zatímco levnější permanentky a akce jdou udělat hned, posunout na vyšší úroveň výkonnost zabere času dost.
Slavia se bude po odvetě v Belgii moci soustředit pouze na českou ligu a domácí pohár. Určité zkušenosti nicméně nasbírala a nyní je potřeba je využít. Pražský klub se musí vydat cestou velkých klubů – snažit se o moderní fotbal založený na rychlosti, presinku a individuální vyspělosti.
Zároveň musí zamakat na svém skautingu, přivádět pouze skutečnou kvalitu a využít také své vlastní zdroje. Jinými slovy pracovat tak, aby byla v pohárech za rok znovu a lepší. A aby mezi ní a týmem typu Anderlechtu nebyl tak velký rozdíl. Zdroje na to má. Dlouhá cesta teď nekončí, ale začíná.
Související články
