Fergusonova práce zdaleka nekončí. To nejtěžší ho čeká
Dva úkoly má před sebou Sir Alex Ferguson, jenž dnes slaví 25. výročí ve funkci manažera Manchesteru United. Jsou těžší než všechno, co doposud musel udělat. Jeden je krátkodobý, druhý dlouhodobý: sesadit z prvního místa Manchester City a pomoci vybrat svého nástupce. Oba cíle jsou pro budoucnost klíčové. Když je skotská legenda nesplní, přijdou Rudí ďáblové o místo jedničky.
Jejich pozici historicky nejúspěšnějšího klubu v anglické nejvyšší soutěži samozřejmě hned tak nikdo neohrozí. Tím méně sousední Citizens, kteří zatím dosáhli na dva mistrovské tituly, zatímco klub z Old Trafford jich vybojoval už 19 – z toho 12 díky Fergusonovi. Ale fanoušky zajímá hlavně současnost a budoucnost.
Debakl 1:6 v městském derby nevěští pro obhájce trofeje nic dobrého. Byla to nejen nejtěžší prohra ve Fergusonově padesátileté kariéře, ale i předzvěst toho, co by se mohlo stát, kdyby v červené polovině Manchesteru usnuli na vavřínech. 
Tentokrát se jim herně vůbec nedařilo a zvláště ve druhé půli byli pod tlakem. Přesto dokázali získat tři body, což je neklamné znamení, že to s titulem myslí vážně.
Dovedu si však představit, jak právě tahle výzva Fergusona motivuje. Bezpochyby oddálí svůj odchod do důchodu co nejvíc jen proto, aby nedopustil změnu poměru sil ve městě.
Určitě si totiž pamatuje situaci před bezmála 20 lety. Do té doby byl v Anglii číslem 1 Liverpool. Ale jakmile Manchester United dobyl v roce 1993 svůj první triumf po čtvrtstoletí, nastal známý efekt sněhové koule. Pak už Rudí ďáblové svou konkurenci začali válcovat. Dokud si Ferguson nebude jistý, že »hluční sousedé« byli utišeni, nikomu žezlo předávat nebude.
Málo přičinliví žáci
Zatím se totiž nikdo takový ani nenašel. Přiznám se, že jsem čekal, že Ferguson si svého dědice vychová sám. Že to bude člověk, který prostředí v klubu poznal a nebude se s ním muset pracně seznamovat.
Jenže bývalí svěřenci z Old Trafford zatím o svých manažerských kvalitách příliš nepřesvědčili.
V sobotu sice úřadujícího šampióna hodně potrápil Sunderland a prohrál jen kvůli vlastnímu gólu bývalého hráče Manchesteru United Wese Browna, jenže manažer hostů Steve Bruce podle mě nemá na to, aby Fergusona nahradil, i když ho jeho velký učitel chválil.
Vždyť se svým týmem pohybuje těsně nad pásmem sestupu a hlavně se chová nekoncepčně. Místo toho, aby začlenil do mužstva pár mladých odchovanců a doplnil je o hotové hráče odjinud, překopává každé léto kádr tak, že v něm nezbude kámen na kameni.
Ani další Fergusonovi žáci zatím do této role nedorostli. Někdejší kapitán Roy Keane dokonce po předčasných odchodech ze Sunderlandu a Ipswiche netrénuje vůbec, stejně jako Mark Hughes, Paul Ince, Bryan Robson či Gordon Strachan.
Jejich předchozí angažmá vesměs skončila výpovědí vinou špatných výsledků. To by se samozřejmě Fergusonovi v Manchesteru United nemohlo stát. Vedení mu kdysi dokonce prominulo čtyři roky bez jediné trofeje i výprask v derby s Manchesterem City 1:5.
Jenže v tom je právě ten vtip, že takovouhle bezmeznou důvěru UŽ NIKDY ŽÁDNÝ MANAŽER NEDOSTANE. Ferguson v tom byl jedinečný. Díky sobě i druhým.
Jeho nástupce bude mít laťku nastavenou proklatě vysoko. Všichni ho s Fergusonem budou srovnávat a když se mu nebude krátkodobě dařit, dostane se pod tlak. Bude si muset napřed vybudovat v klubu podobnou pozici, jako jeho guru. Ani to nebude jednoduché. „Ferguson to tam řídí od A do Z,“ tvrdil bývalý hráč Rudých ďáblů Karel Poborský.
A další zatěžkávací test čeká Fergusonova následovníka ve vztahu ke svým svěřencům. Současný manažer Manchester United sází na faktor strachu.
„Vždycky jsem se ho bál a bojím se ho dodnes,“ říkal Paul Scholes, který nedávno pověsil kopačky na hřebík.
Jenže to zase souvisí s tou neotřesitelnou pozicí. Kdyby hráči tušili, že si mohou dovolit víc, udělali by to. Tady se však nedalo jít do sporu »buď já, nebo on«. Vítěz byl totiž předem jasný. V jiných klubech to tak není. Fotbalisté si tam dovolují čím dál víc. Vědí totiž, že mají stále větší moc a vliv.
Fergusonovi bude na Silvestra 70 let. Při té příležitosti bude muset znovu usilovně přemýšlet, koho si za sebe jednou vytipuje.
Možná to bude José Mourinho. Ten by tuhle hozenou rukavici jistě rád zvedl.
A troufám si říci, že je jedním z mála, kteří by to dokázali.
