Blogy
Vstoupit do diskuse (2)

»WHO´S THE KING?« neboli »KDO JE KRÁL?« křičeli kluci z veselé hardcorové skupiny Dog Eat Dog, hvězdy 90. let. Fanoušci Tottenhamu vědí, WHO´S THE KING. Jmenuje se Ledley King a pro Kohouty je životně důležitý. Bez něj je parta ze severu Londýna jako vojsko bez generála. Nedělní porážka 1:2 ve Stoke to znovu ukázala.

Jedenatřicetiletý odchovanec je služebně nejstarším hráčem Tottenhamu. V Premier League debutoval v jeho dresu už na jaře 1999. Za více než 12 let však odehrál jen 250 ligových zápasů, což je zhruba polovina porce, kterou mohl stihnout.

Mohl – kdyby netrpěl chronickými problémy s koleny.
Kvůli bolestem není schopen v posledních letech ani naplno trénovat a je vyloučeno, aby nastupoval v pravidelném rytmu dvou utkání týdně.

Navzdory tomu se na podzim dostal do úžasné formy a dokonce se začalo mluvit o jeho návratu do reprezentace.
Nyní je opět na marodce a není známo, kdy se vrátí.

A to je pro celek z White Hart Lane velká škoda. King se totiž stal šťastným talismanem. V letošní sezóně se zatím na hřišti objevil devětkrát a ani jednou neokusil porážku.

Naposledy odcházel z trávníku se svěšenou hlavou v srpnu 2010 po pohraném duelu s Wiganem. Od té doby hrál anglickou nejvyšší soutěž třináctkrát a vždy získal alespoň bod.

Naopak letos se bez něj Kohouti museli obejít už pětkrát a z toho třikrát podlehli.

Na Britannia Stadium ve Stoke bylo zejména v prvním poločase vidět, jak citelně jim zraněný King schází.

Ledley King, opora zadních řad TottenhamuLedley King, opora zadních řad Tottenhamu • EPA

Oslabená obrana si nedokázala poradit s centrovanými míči a dlouhými auty a ve vzduchu tak kraloval dvoumetrový Peter Crouch, ironií osudu ještě donedávna hráč Tottenhamu.

Skvělý hlavičkář King by ho určitě pokryl lépe než nejistá francouzská stoperská dvojice William Gallas – Younés Kaboul.

Dodnes mám před očima, jak v rozhodujícím utkání o postup do Ligy mistrů proti Manchesteru City v květnu 2010 uskákal Emmanuela Adebayora a stál tak u zrodu historického úspěchu.

Nebyly to však jen vysoké balóny a čtyřicetimetrová vhazování od postranní čáry, co zápas ve Stoke rozhodlo.
Neuvěřitelně slabý výkon podala v úvodním dějství záložní řada v čele se Scottem Parkerem, který už čtyři měsíce po svém příchodu z West Hamu navlékl na rukáv kapitánskou pásku.

Tím opravdovým tahounem však nebyl. Prohrával souboje a vůbec nepomáhal defenzivnímu kvartetu, takže Crouch si v podstatě dělal, co chtěl.

Ačkoli hrál vesměs zády k bráně, odskakoval si od stoperů a operoval ve volném prostoru pod hrotem, kde sklepával balóny na nabíhající spoluhráče, nebo se s nimi otáčel čelem k bráně a rozvíjel útoky.

Hrál s obrovskou chutí a zaujetím a byl klíčovou postavou Hrnčířů.

Nestačí zabrat jen poločas

Teprve po přestávce začal Parker předvádět svůj obvyklý standard a zvedl se i celý tým. Pomohla i změna rozestavení ze 4-4-2 na 3-5-2. Tottenham začal víc útočit po křídlech, převzal střed hřiště a vytvářel si územní převahu i šance.

Přišel i kontaktní gól, i když podle mého názoru z jasně nafilmované penalty. Další verdikty nepřesného sudího Chrise Foye však jednoznačně poškodily Kohouty a ovlivnily celkový výsledek.

Proč však svěřenci Harryho Redknappa začali bojovat až po změně stran, to je mi záhadou. Takhle se aspirant na titul prostě nechová.

A bez ohledu na chyby rozhodčích je jasné, že pokud chcete hrát o první místo, nesmíte takové zápasy prohrávat. Vždyť i Manchester United a Chelsea uhráli ve Stoke aspoň bod. A to mají na podzim náročnější program než Tottenham.

Ten si teď hodně zkomplikoval situaci a bez Kinga to bude ještě složitější. A protože chybí také další pilíř zadní řad Michael Dawson a ve Stoke se vyfauloval Kaboul (i když jeho červenou kartu možná po odvolání disciplinární komise zruší, protože vyloučení bylo vskutku přinejmenším sporné), stojí Kohouti před defenzivní krizí.

A to jako na potvoru v době, kdy se začne rozhodovat o osudu celé sezóny.

Už ve čtvrtek čeká Redknappův tým klíčové utkání o účast v jarní fázi Evropské ligy. Na hřišti Shamrocku Rovers potřebují k postupu fotbalový zázrak.

Pohárovou soutěž číslo 2 sice v Anglii mnozí neberou vážně, ale poté, co do ní z Ligy mistrů spadly oba manchesterské kluby, nabrala na významu a pro Kohouty stále představuje velkou šanci na zisk cenné trofeje.

A za deset dní přivítají v předvánočním ligovém šlágru Chelsea. Porážka se prakticky rovná konci nadějí na prvenství.

Kinga by teď proto potřebovali jako sůl.
Ale i bez něj se kýžené body dají dobýt. Stačí hrát pravidelně tak, jako ve druhé půli ve Stoke.

Vstoupit do diskuze (2)