Modričovi je nejlépe, kde je teď. I když to možná ještě neví
Udělal Luka Modrič dobře, že v létě neodešel do Chelsea? A vyplatilo se Tottenhamu, že Chorvata zuby nehty udržel? Odpovědi na obě otázky zní: Ano. Ukázalo to i čtvrteční vzájemné utkání obou londýnských rivalů. I když paradoxně právě špílmachr Kohoutů nebyl zrovna tolik vidět.
„Moje rodina byla tak chudá, že když jsem byl malý, otec mi vyrobil chrániče ze dřeva,“ vzpomíná rodák ze Zadaru na své dětství.
Dnes už se má samozřejmě lépe. V roce 2008 přestoupil z Dinama Záhřeb do Tottenhamu, kde podepsal lukrativní šestiletý kontrakt.
Mohl však zbohatnout ještě víc, kdyby podepsal Chelsea. Ta ho lanařila celé léto a zájem byl oboustranný. Blues zvyšovali svou nabídku, jenže předseda Daniel Levy byl neoblomný a nechtěl svůj klenot uvolnit za žádnou cenu.
Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že si Modrič přestup vyvzdoruje. V úvodním zápase na půdě Manchesteru United odmítl nastoupit s tím, že je myšlenkami někde jinde. Pak nechtěl hrát ani proti Manchesteru City a manažer Harry Redknapp ho postavil v podstatě proti jeho vůli. Jistě není náhodou, že Tottenham oba tyto prestižní zápasy prohrál – a tím možná utrpěl rozhodující trhliny v boji o titul.
Od té doby totiž manko na manchesterské duo stále marně dohání. Sice už s Modričem, jenž se nakonec nechal přesvědčit a zůstal na White Hart Lane, ovšem zároveň s nutností čekat na klopýtnutí svých největších konkurentů.
Největším triumfem je tak zatím morální vítězství.
Nejenže si Modrič rozmyslel svůj odchod, ale ještě se navíc zachoval jako opravdový profesionál a ani slůvkem si nepostěžoval. Hraje jako z partesu a má lví podíl na tom, že Kohouti prožili jeden z nejlepších startů do sezóny ve svých dějinách.
Z úvodních 16 utkání dosáhli 11 výher a dvou remíz. Něco podobného se jim podařilo v sezóně 1956/1957, kdy v celkovém účtování skončili druzí za legendárními Busby Babes z Manchesteru United. Že by historická paralela?
Lepší začátek prožil klub ze severu Londýna pouze v ročníku 1960/1961, kdy získal double.
Jediná cesta vede nahoru
K tomu má letos zatím daleko. Na cenný vavřín však stále může myslet. Od vedoucího Manchesteru City ho dělí jen devět bodů a navíc má zápas k dobru. K tomu musíme připočítat, že Tottenham na jaře nebude hrát evropské poháry a může se tak na rozdíl od většiny aspirantů na prvenství plně soustředit jen na ligové povinnosti.
I Modričova forma ještě může gradovat. Jakožto dirigent záložní formace samozřejmě odvádí skvělou práci. Perfektně distribuuje míče a diktuje tempo hry. Představoval bych si ale od něj více efektivity v útočné fázi. Zatím dal jediný gól a ani v pořadí nejlepších nahrávačů se nepohybuje v popředí.
Navíc derby s Chelsea naznačilo, že k tomu, aby vynikl, potřebuje mít na obou stranách rychlá křídla, kterým může rozhazovat milimetrově přesné pasy do běhu. Nalevo sice hrál Gareth Bale, jenže vpravo chyběl zraněný Aaron Lennon, za něhož adekvátní náhrada není k dispozici.
V některých fázích utkání se tak na tuhle stranu postavil sám Modrič, ale evidentně se tam necítil ve své kůži. Musel daleko víc bránit a k tvorbě se tak často nedostal. Jakmile si sběhl doprostřed, vymýšlel šikovné prostrkávačky a narážečky. Po jedné z nich vyslal Bala do vyložené šance a jen Velšanova zbrklá koncovka připravila domácí o jistý gól.
Jinak jsem od Modriče už viděl lepší zápasy. Nevyšly mu některé standardní situace, trápil se při střelbě a musel neustále podstupovat souboje. Byť se hrála otevřená partie, nebylo to utkání stvořené pro režiséry hry. Spíš pro tahové a přímočaré fotbalisty typu Bala či Walkera. Ti byli hodně cítit.
Jsem si ale jist, že nejen Modrič, ale i celý Tottenham půjde s výkony nahoru. Postupem času se totiž s týmem ještě lépe sžijí nové posily Scott Parker a Emmanuel Adebayor. Kohouti mohou dál v závětří sbírat body a pak trestat každé zaváhání rivalů z Manchesteru.
Když se to povede, může se zrodit i ten kýžený titul. A pak už by muž přezdívaný Chorvatský Cruyff opravdu neměl důvod nikam odcházet.
